Zajímavosti, Strana 3

Stáčené víno je pro jedny podřadný nápoj v PETce, pro druhé rozumná volba na běžné pití. Často ale zůstáváme jen u předsudků a nevšímáme si, že kvalita vína závisí spíš na původu a způsobu uchování než na balení. Když víme, co hledat, může být stáčené víno příjemným a dostupným překvapením – nejen cenou, ale i chutí. A někdy předčí i lahvového favorita.

Co je vlastně stáčené víno?

Stáčené víno je, jednoduše řečeno, víno prodávané z většího obalu do menší nádoby – nejčastěji do PET lahve, skla nebo bag-in-boxu. Na rozdíl od vína lahvového není jednotlivě balené už ve vinařství, ale plní se až v místě prodeje. A právě tento moment je často důvodem, proč má stáčené víno horší reputaci. Stáčet se přitom může prakticky jakýkoliv druh vína – bílý, červený i růžový. Rozhodující není barva nebo odrůda, ale způsob skladování a manipulace. V České republice se stáčená vína prodávají buď v certifikovaných vinotékách, nebo ve specializovaných obchodech, kde musí splňovat přísná hygienická a evidenční pravidla. Přesto mezi lidmi přetrvává řada nejasností, jež vedou k podceňování tohoto způsobu distribuce.

Mýtus č. 1: Stáčené víno je nekvalitní

Možná to znáte – „stáčené víno je bolehlav“, „je to zbytek po lahvování“ nebo „co je v PETce, nemůže být dobré“. Jenže kvalitu vína neurčuje obal, ale obsah. A stáčená vína zdaleka nemusí být nekvalitní. Stejně jako u lahvových vín, i tady najdeme propadáky i poctivá vína.

Stáčené víno údajně kupují zhruba dvě třetiny Čechů. To by nebylo možné, pokud by šlo o kategorii „podřadných vín“. Kvalitní stáčené víno pochází z ověřených vinařství a projde stejným procesem výroby jako to lahvové – pouze se z něj neudělá finální „obal“.

Rozdíl je především v určení vína pro rychlejší spotřebu. Lahvové víno často míří k delšímu zrání, zatímco víno stáčené se pije čerstvé, do několika týdnů či měsíců. To ale neznamená, že by bylo horší – jen má jiný účel. Je to jako s pečivem: croissant z pekárny nemusí být horší než dort z cukrárny, jen má jiné využití.

Mýtus č. 2: Stáčené víno se rychle kazí

Jedním z nejčastějších argumentů proti stáčenému vínu je obava z jeho krátké doby trvanlivosti. Někdy oprávněná, jindy přehnaná. Ve skutečnosti hodně záleží na tom, do čeho bylo víno stočeno, jak s ním bylo manipulováno a za jakých podmínek ho uchováváme.

Jak dlouho vydrží stáčené víno ve skutečnosti?

Základní pravidlo zní: stáčené víno je určeno k rychlé spotřebě. Nejde o archivní klenot, ale spíš o každodenní víno, které má být čerstvé a pitelné hned. Pokud je správně skladováno a pochází z ověřeného zdroje, může si svou chuť i aroma udržet několik týdnů až měsíců. Ale pozor – rozhoduje i typ obalu. Každý má jinou schopnost uchovávat víno v dobrém stavu.

Trvanlivost vína v různých obalech

PET lahev: Víno v PETce by se mělo spotřebovat ideálně do 1 týdne od otevření. Uzavřená PETka vydrží 2–3 měsíce, pokud je skladována na chladném a tmavém místě. PET materiál je poréznější než sklo, a tak může docházet k rychlejší oxidaci.

Bag-in-box (BIB): Víno v BIBu je překvapivě trvanlivé – po otevření vydrží i 4 až 6 týdnů, protože speciální vak se smršťuje a nevpouští vzduch. Díky tomu je ideální na postupné popíjení doma nebo na chatu.

Víno v sudu (na čepu): Pokud je sud správně tlakovaný a skladovaný, vydrží víno i několik týdnů po naražení, bez ztráty chuti. Profesionální systém čepování navíc minimalizuje kontakt s kyslíkem. I proto si sudové víno získává stále větší oblibu v restauracích, vinotékách a barech.

Z výše uvedeného je jasné, že stáčené víno se nemusí zkazit rychleji než lahvové – pokud se s ním správně zachází. Mnohem větší roli než obal hraje teplota, světlo a hygienické podmínky. Necháte-li PETku s vínem v autě na slunci, nevydrží ani den. Uložíte-li ji do sklepa, může být v pořádku i za měsíc.

Mýtus č. 3: Nikdy nevíme, co pijeme

Jedna z největších obav kolem stáčeného vína zní: „Nemůžu si být jistý, co mi vlastně nalili.“ A tahle obava má historické kořeny. V minulosti se opravdu objevovaly případy nepoctivých prodejců, kteří nabízeli vína nejasného původu pod vymyšlenými názvy nebo pančovali produkty přídavky cukru, vody či barviv. Jenže dnes už je situace jinde.

Jak se v Česku reguluje stáčené víno

Prodej stáčeného vína podléhá poměrně přísným pravidlům. Každý prodejce musí vést evidenci a uvádět jasné informace o původu vína – stát, kategorii, výrobce, případně odrůdu. Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) se kontroly pravidelně provádějí a většina vinoték dnes ví, že poctivost se vyplácí.

Kromě toho platí povinnost vést tzv. evidenční listy, ze kterých inspekce snadno zjistí, odkud víno pochází a kdy bylo stočeno. Pokud kupujete víno ve vinotéce, která tyto informace bez problémů sdělí a vystaví etiketu s uvedením původu, riziko nákupu „podezřelého vína“ je minimální.

Na co si dát pozor při nákupu

Pokud se ale chystáte koupit stáčené víno v supermarketu nebo u stánku „za rohem“, mějte se na pozoru. Tady je několik tipů, jak nenaletět:

• Chtějte etiketu: Požadujte etiketu s jasně uvedeným původem vína.
• Zajímejte se o dodavatele: Seriózní vinotéka vám řekne, odkud víno pochází – klidně i název vinařství.
• Ptejte se, kdy bylo stočeno: Čerstvost hraje roli. Víno stočené před pár dny bude chutnat jinak než to, co stálo měsíce v PETce.
• Sledujte hygienu: Víno stočené do nečisté nádoby může znehodnotit chuť i zdraví.
• Buďte opatrní u podezřele nízkých cen: Pokud někdo nabízí litr „Cabernetu z Itálie“ za 30 Kč, je to spíš varovný signál než výhodná koupě.

Dobře vedená vinotéka nebo obchod se stáčeným vínem dnes funguje podobně jako každé jiné potravinářské zařízení – a často i lépe. A když už něco není v pořádku, bývá to poznat už podle chuti, vůně nebo barvy. Stejně jako u lahvového vína.

Výhody stáčeného vína, které vás překvapí

Zatímco o nevýhodách stáčeného vína se mluví často a hlasitě, jeho výhody bývají neprávem přehlížené. Přitom právě v nich spočívá důvod, proč si stáčená vína drží stabilní a vysokou oblibu – a nejen v Česku.

Ekologické balení a nižší uhlíková stopa

Jednou z největších předností stáčeného vína je nižší ekologická zátěž. Výroba skleněných lahví, jejich etiketování a doprava je energeticky náročná. Naproti tomu víno ve velkém sudu nebo BIBu znamená méně obalového materiálu na litr nápoje a často i efektivnější přepravu. Méně odpadu, méně emisí – více ohledu k přírodě. Zajímavý posun vidíme například v  USA, kde dokonce i prestižní restaurace začínají čepovat víno přímo ze sudů. Argumenty jsou jasné: méně skla, nižší náklady na transport a žádné zbytkové lahve.

Nižší cena, stejný požitek

Cena bývá často hlavní motivací pro nákup stáčeného vína – a není se čemu divit. U kvalitních vinoték může být rozdíl klidně 30–50 % oproti lahvovému vínu stejné odrůdy a původu. Důvodem není horší kvalita, ale úspora na obalu, etiketě a distribuci.

A co chuť? Pokud je víno čerstvé, správně skladované a pochází z ověřeného vinařství, rozdíl pozná málokdo – a často jde jen o psychologický efekt. Jakmile se napijete naslepo, víno z PETky může snadno překvapit.

Kromě toho si můžete nechat stočit přesně tolik, kolik potřebujete – od dvou deci na vaření až po několik litrů na oslavu. A to se u lahvového vína často nevyplatí.

Bag in box a víno v sudu: Trend budoucnosti?

Donedávna jsme byli zvyklí spojovat víno s tradiční lahví, korkem a etiketou. Jenže svět se mění – a s ním i způsob, jak víno pijeme a skladujeme. Bag-in-box (BIB) a víno v sudu přestávají být jen doménou vinoték a začínají pronikat i do domácností, restaurací a barů. A rozhodně nejde o nouzové řešení.

Proč se restaurace a vinotéky obrací k sudům

Ve Spojených státech i v západní Evropě roste zájem o víno na čepu. Důvod? Konzistence, čerstvost, méně odpadu a snadná obsluha. U vinařů i podniků, které chtějí nabízet kvalitní víno po skleničkách, je to ideální forma.

Sudové víno navíc umožňuje zachovat chuť a aroma i po delší době, protože víno není vystaveno kyslíku. Tlakový systém se postará o to, že se do skleničky vždy dostane čerstvé víno – a žádný zbytek nezoxiduje jako ve špatně uzavřené lahvi.

Argumenty ze světa: USA a západní Evropa

Sudové víno se v Americe těší stále větší popularitě nejen kvůli efektivitě, ale i kvůli image. Udržitelnost a snižování odpadu jsou dnes silnými prodejními argumenty. Restaurace oceňují, že si mohou přizpůsobit objem, snížit náklady a zároveň nabízet víno, které chutná stejně dobře jako z lahve – nebo i lépe.

Stejný trend sledují i vinotéky. Jakmile si zákazník jednou zvykne, že může přinést vlastní nádobu a odnést si víno domů čerstvé, často se k tomuto způsobu vrací. A není divu – je to pohodlné, ekonomické i ekologické.

Kdy dává stáčené víno smysl i doma

Stáčené víno nemusí být jen záležitostí vinoték a restaurací. Pokud víte, jak na něj, může být ideálním společníkem i u vás doma – na víkendové popíjení, vaření nebo rodinné oslavy. Důležité je jen vědět, kdy a jak ho využít naplno.

Tipy na skladování a spotřebu

Základem je správné skladování. Víno by mělo být:

• v chladu (ideálně 10–15 °C),
• mimo přímé světlo (zejména u PET lahví),
• v dobře uzavřeném obalu.

U bag-in-boxu je výhodou ventil, který nevpustí vzduch dovnitř, takže víno vydrží i několik týdnů po otevření. Naopak PET lahev je vhodná pro rychlou spotřebu – ideálně do 3 až 5 dnů po stočení. Pokud máte doma sklep, chladnější komoru nebo vinotéku, máte ideální podmínky. Ale i v běžné domácnosti najdete místo, kde víno vydrží bez újmy – třeba ve spodní části lednice nebo v uzavřené skříni mimo dosah topení.

Jak poznat, že je víno už za zenitem

Víno, které už něco zažilo, se neprojevuje pouze změnou chuti. Zde jsou signály, že stáčené víno je lepší nevypít:

• Ztráta ovocnosti nebo plochá chuť
• Nepříjemná, kyselá až octová vůně
• Zakalený vzhled nebo sediment u bílého vína
• Lehký perlivý pocit u vína, které by nemělo perlit

Pokud narazíte na některý z těchto znaků, víno zkrátka „odešlo“. Ale dobrá zpráva je, že většina stáčených vín se kazí pomalu a dá vám včas najevo, že už není v nejlepší formě. A když se skladuje správně, může dělat radost i týdny po nákupu.

Lahvové a stáčené víno nejsou nepřátelé

Je zbytečné stavět lahvové a stáčené víno proti sobě. Každé má své místo, svůj účel a svého konzumenta. Lahvové víno se hodí pro slavnostní příležitosti, archivaci nebo náročné degustace. Stáčené víno zase vynikne tam, kde hledáme dobrou chuť za rozumnou cenu, větší objem, nebo když nám záleží na udržitelnosti a jednoduchosti. To, co často rozhoduje o kvalitě, není ani tak obal jako původ vína, způsob skladování a přístup prodejce. V dobře vedené vinotéce můžete objevit skvělá stáčená vína z Moravy i zahraničí – bez zbytečné přirážky za sklo a etiketu.

Jak si vybrat kvalitní stáčené víno

• Nakupujte ve specializovaných vinotékách nebo obchodech, které uvádějí původ vína.
• Ptejte se, odkud víno pochází a kdy bylo stočeno.
• Soustřeďte se na hygienu, skladování a způsob plnění.
• Všímejte si chuti, vůně a barvy – ty vám řeknou nejvíc.
• Dejte šanci i formátům, jako je bag-in-box – mohou příjemně překvapit.

Proč byste mu měli dát šanci

Stáčené víno není horší. Je jen jiné. A když víte, co vybírat a kde nakupovat, může se stát vaším oblíbeným každodenním vínem. Bez zbytečných předsudků, bez zklamání – a s chutí, která potěší stejně jako samotná dostupnost.

Často kladené otázky

Jak dlouho vydrží stáčené víno v PET lahvi?

V ideálních podmínkách vydrží neotevřená až 2 až 3 měsíce, po otevření doporučujeme spotřebovat do 3 až 5 dnů.

Je bag in box vhodný pro dlouhodobé skladování?

Po otevření vydrží víno v BIBu 4 až 6 týdnů díky ventilu, který brání přístupu vzduchu. Uzavřený vydrží i déle než půl roku.

Liší se chuť stáčeného vína od lahvového?

Chuť závisí spíš na původu a skladování než na obalu. Kvalitní stáčené víno může chutnat stejně dobře – nebo dokonce lépe.

Může být stáčené víno kvalitní?

Ano. Pokud pochází od ověřeného výrobce a je správně skladované, jeho kvalita může být velmi dobrá.

Na co si dát pozor při nákupu stáčeného vína?

Zajímejte se o původ, datum stočení, způsob skladování a hygienu na místě prodeje. Vybírejte ve specializovaných vinotékách.

Korek voní tradicí a elegancí, šroubovací víčko zase praktičností. Většina lidí má jasno, co je „správné“ – jenže právě tohle rozdělení může být zavádějící. Jeden z těchto uzávěrů totiž výrazně zvyšuje riziko, že víno otevřete zkažené. A není to ten, kterého se bojí supermarketová vína. Jaká jsou fakta a jaký uzávěr opravdu chrání kvalitu vína?

Víno dýchá přes korek. Ale někdy se v něm i udusí

Odkud pochází korek a proč je ideální pro víno

Korek se získává z kůry dubu korkového (Quercus suber), stromu, který roste především ve Středomoří – zejména v Portugalsku, Španělsku a Itálii. Na rozdíl od běžného dřeva se kůra sklízí šetrně, bez poražení stromu, přičemž první sklizeň je možná až po 25 letech růstu.

Korková kůra se pak zpracovává do tvaru zátky a nechává několik měsíců zrát. Díky svému složení je korek extrémně elastický, nepropustný pro kapaliny a zároveň umožňuje mikroskopické proudění vzduchu. Právě tato vlastnost – takzvaná mikrooxidace – dává vínu možnost dále zrát i po uzavření do lahve. Korek tak víno „neuzavírá hermeticky“, ale umožňuje mu žít dál.

Jak korek ovlivňuje zrání vína v lahvi

Pomalé pronikání kyslíku skrze korek je pro mnohá vína zásadní. Zvláště u kvalitních červených vín umožňuje jemné vyzrávání – třísloviny se zakulacují, aromatika se rozvíjí, celkový dojem se harmonizuje. Korek tu tedy nefunguje jen jako bariéra, ale jako aktivní součást procesu.

Tento efekt však není univerzální. U lehkých bílých vín, která mají být konzumována mladá, není mikrooxidace žádoucí – naopak může vést k jejich zbytečnému stárnutí. Proto se v některých regionech i tradiční vinaři přiklání ke šroubovacím uzávěrům. Zní to idylicky, ale přírodní korek má i svou stinnou stránku. A právě ta může vést ke zničení celé lahve – i toho nejdražšího vína.

Výhody a nevýhody korkových uzávěrů

Plusy: elegance, mikrooxidace, tradice

Pro mnoho vinařů i milovníků vína zůstává korek symbolem kvality. Otevírání láhve s korkem je rituál – jemné „puknutí“ při vytahování zátky vytváří očekávání a slavnostní atmosféru. Tento senzorický moment je pro některé konzumenty natolik zásadní, že šroubovací víčko vnímají jako ochuzený zážitek.

Kromě estetiky má korek i objektivní výhody. Umožňuje mikrooxidaci, která podporuje zrání vína v lahvi – to se týká hlavně robustnějších červených vín. Navíc jde o obnovitelný a udržitelný materiál s nízkou uhlíkovou stopou, což je v době rostoucího zájmu o ekologii stále důležitější faktor.

Nevoní vám víno? Pokud cítíte zatuchlinu, víno je nejspíše kontaminované TCA.

Mínusy: kontaminace TCA, proměnlivost kvality

Nevýhody korku však nelze přehlížet. Největší hrozbou je kontaminace látkou TCA (2,4,6-trichloranisol), známá jako „korková vada“. Ta vzniká buď přímo v korku, nebo při nevhodném skladování a způsobuje, že víno voní po mokrém sklepě, zatuchlině nebo plísni. I malé množství TCA dokáže potlačit ovocný charakter vína – a často je vadný korek rozpoznatelný až při otevření láhve.

Odhaduje se, že přibližně 3 až 5 % všech vín s korkem je touto vadou postiženo. To znamená každoročně miliony znehodnocených lahví. Navíc přírodní korek není vždy konzistentní – jednotlivé zátky se mohou lišit v hustotě a pružnosti, což ovlivňuje těsnost a tím i výsledný profil vína. Výrobci se s tím snaží bojovat zavedením technologií jako technický korek (např. aglomerovaný či kombinovaný), který je lisován z drobného korkového granulátu a lépe kontrolovatelný. Ale i tak – riziko kontaminace nikdy zcela nevymizí.

Šroubovací uzávěry: moderní alternativa, která rozdělila svět vína

Jak funguje šroubovací víčko a kdy se používá

Šroubovací uzávěr, známý pod obchodním názvem Stelvin, byl vyvinut v 60. letech 20. století jako odpověď na problémy s kontaminovaným korkem. Je tvořen hliníkovým víčkem s plastovou nebo syntetickou vložkou, která hermeticky uzavírá hrdlo lahve a neumožňuje žádný průchod vzduchu.

Na rozdíl od korku se víno pod šroubovacím víčkem nijak nemění – nezraje, nedýchá, zůstává přesně takové, jaké ho vinař uzavřel. Právě tato stabilita je ideální pro mladá, aromatická vína, u nichž je žádoucí uchovat svěžest a čistotu. Šroubovací uzávěr je proto často preferovanou volbou například v Austrálii, Novém Zélandu nebo Skandinávii, kde je důraz na čistotu stylu a spolehlivost vyšší než na tradici.

Argumenty ve prospěch šroubovacích uzávěrů

• Stoprocentní těsnost: žádný kyslík, žádné riziko oxidace ani kontaminace TCA
• Vyšší konzistence: všechny lahve se chovají stejně, žádné odchylky v zrání
• Snadná manipulace: žádná vývrtka, žádné komplikace při otevírání
• Nižší náklady: levnější výroba i nižší riziko reklamací
• Ekologický potenciál: moderní víčka jsou recyklovatelná a vyžadují méně vody při zpracování
  

Díky těmto výhodám se šroubovací uzávěry čím dál více objevují i u dražších vín – často se ale setkávají s odporem konzervativnějších konzumentů, kteří automaticky spojují víčko s nižší kvalitou.

Negativa a předsudky spojené se šroubovacím víčkem

Přes svou praktičnost má šroubovací uzávěr své limity. Největší nevýhodou je právě nulový kontakt s kyslíkem – víno nemůže v lahvi dále zrát, což je zásadní u vín určených k dlouhodobé archivaci. V některých případech dokonce dochází k takzvanému redukčnímu efektu, kdy víno bez přístupu vzduchu získá nepříjemné tóny (např. síry nebo zatuchlého dechu). Další překážkou je vnímání veřejnosti. Pro mnohé zákazníky je šroubovací víčko synonymem „levného vína z benzínky“. Ačkoli to už dávno není pravda, stigma přetrvává. Některá vinařství proto víno balí pod korkem, i když by mu technicky lépe slušel šroubovací uzávěr.

Pokud vinař plní víno do lahví se šroubovacím víčkem, pravděpodobně z toho důvodu, že víno není vhodné k archivaci.

Co na to vinaři a odborníci?

Regionální rozdíly v používání uzávěrů

Volba uzávěru není jen otázkou technologie, ale i kultury. Zatímco ve Francii, Itálii nebo Španělsku dominuje korek a jakákoli jiná varianta bývá považována za „nečistou“, v zemích jako Austrálie, Nový Zéland, Německo nebo USA je situace jiná. Zvláště v Novém světě je šroubovací uzávěr často normou i u prémiových vín. Například v Austrálii dnes až 95 % produkce vín používá šroubovací uzávěry, a to napříč cenovými kategoriemi.

Podobný posun zaznamenaly i vinařské regiony v Chile, USA nebo Rakousku. Většina vinařů zde nevnímá šroubovací uzávěr jako levnější náhradu, ale jako technologicky lepší řešení pro určitý styl vína. A i když to zní překvapivě – i některá francouzská vína z Burgundska dnes míří do exportu pod šroubovacím uzávěrem, aby předešla problémům při přepravě.

Který uzávěr je šetrnější? Odpověď není tak jednoduchá

Přírodní korek má pověst ekologického hrdiny: je obnovitelný, rozložitelný a korkové duby navíc aktivně pohlcují CO₂. Dobře udržované lesy v Portugalsku a Španělsku tak plní funkci přírodní klimatizace i útočiště pro biodiverzitu. Šroubovací víčko ale není automaticky „zlo“. Je recyklovatelné a jeho výroba je energeticky méně náročná. Navíc eliminuje ztráty způsobené vadnými korky – a tedy i plýtvání vínem. Co se nákladů týče, korek je výrazně dražší než šroubovací uzávěr. U prémiových vín to nevadí, ale u běžné produkce může být víčko ekonomicky i prakticky výhodnější volbou.

Mýty vs. realita: Nehodnoťte víno podle uzávěru

Mnoho lidí si myslí, že víno s korkem = kvalitní, víčko = levné. Jenže realita je složitější. Skvělé víno může být pod šroubovacím víčkem, stejně jako pod korkem najdete láhev zkaženou TCA vadou. Typ uzávěru říká více o stylu a záměru vinaře než o kvalitě. Korková zátka slouží vínům, která mají zrát. Šroubovací uzávěr je ideální pro svěží a mladá vína, která mají být konzumována brzy. Chcete poznat kvalitu? Nedívejte se na víčko. Sledujte vinařství, ročník, odrůdu a region. Uzávěr je jen jeden z nástrojů – ne měřítko kvality.

Kdy dává smysl korek a kdy víčko

Neexistuje univerzálně „lepší“ uzávěr – záleží na tom, jaké víno pijete, kdy ho chcete otevřít a co od něj očekáváte.

Korek má smysl, pokud:

• kupujete víno určené k archivaci,
• preferujete vína s komplexním vývojem v čase,
• dáváte důraz na tradiční styl servírování.
  

Šroubovací víčko je ideální, pokud:

• chcete víno vypít mladé, svěží a bez vad,
• hledáte jistotu, že každá láhev chutná stejně,
• oceníte praktičnost a jednoduché otevírání.
  

Nevěřte předsudkům. Korek ani víčko nedělají víno dobrým nebo špatným. Rozhodující je to, co je uvnitř lahve – a jak to vinař zamýšlel.

Ztratili jste korek nebo víčko? Takhle víno bezpečně uzavřete

Nevíte, čím víno uzavřít, když se původní zátka ztratí, rozpadne nebo prostě zmizí ze stolu? I bez originálního uzávěru můžete lahev bezpečně zakrýt – stačí improvizace a trochu kreativity.

Vyzkoušejte některý z těchto způsobů:

• Opakovaně použitelný uzávěr – nejlepší varianta. Silikonové nebo nerezové zátky s vakuovou pumpou udrží víno déle čerstvé a zabrání oxidaci.
• Potravinářská fólie – několik vrstev pevné fólie vytvarujte do „zátky“ a zasuňte do hrdla. Hodí se na krátkodobé uskladnění.
• Náhradní korek nebo zátka z jiné lahve – improvizujte s tím, co doma najdete: korky od jiných vín, zátky od oleje či lihovin. Jen se ujistěte, že dobře těsní a nejsou cítit cizím aroma.
• Ubrousek a gumička – pokud nic jiného není, přetáhněte přes hrdlo čistý ubrousek a stáhněte ho gumičkou. Chrání před nečistotami, ale víno je potřeba vypít co nejdřív.
• Přelití do menší nádoby – máte-li vína málo, přelijte ho do malé skleněné lahve se šroubovacím uzávěrem. Čím méně vzduchu nad hladinou, tím lépe.

A rada na závěr? Pokud se vám tohle stává často, pořiďte si univerzální uzávěr na víno – malá investice, která se časem vyplatí.

Nejčastější otázky

Kazí šroubovací víčko chuť vína?

Ne. U většiny vín pomáhá uchovat čerstvost a přesně takovou chuť, jakou měl vinař v úmyslu. Jen některá vína ke svému vývoji potřebují přístup vzduchu, který právě šroubovací víčko neumožňuje.

Je víno s korkem vždy kvalitnější?

Není. Kvalitu určuje obsah lahve, nikoli typ uzávěru. Navíc korek nese riziko TCA vady, která může víno zcela znehodnotit.

Lze archivovat víno se šroubovacím víčkem?

Ano, ale jen některé typy. Šroubovací uzávěr je vhodný spíše pro vína určená k brzké konzumaci. Některé výjimky ale ukazují, že i šroubovací uzávěr může zvládnout několik let archivace.

Mám doma víno s podezřelou vůní po zatuchlině – co to znamená?

Pravděpodobně se jedná o korkovou vadu (TCA). Víno není zdravotně závadné, ale chuťově je zkažené. Takovou lahev můžete reklamovat.

Zapomněli jste vychladit víno a návštěva je za rohem? Abyste kvůli své zapomnětlivosti nemuseli hostům nabízet jen vodu, zkuste následující chytré a jednoduché triky pro rychlé vychlazení vína. Nepotřebujete prakticky nic jiného než pár pomocníků, které jistě máte doma.

Proč je správná teplota vína tak důležitá?

Říkáte si, že na tom vlastně ani nesejde a můžete hostům nalít klidně víno nevychlazené? Chyba lávky. Šidíte sebe i je o skvělý chuťový zážitek. Teplota zásadně ovlivňuje chuť vína. Příliš teplé víno působí těžce, alkohol v něm vystupuje a ztrácí se jeho svěžest. Naopak příliš studené potlačí aroma i chuťové vrstvy. Chlad ovlivňuje i strukturu tříslovin, což u červených vín může změnit celý dojem z pití.

Jak chutná víno při špatné teplotě?

• Bílé víno nad 12 °C ztrácí říz a působí „unaveně“.
• Červené víno pod 14 °C chutná ploše, tvrdě a uzavřeně.
• Šumivé víno bez chladu ztrácí svěžest a bublinky mizí rychleji.

Ideální teplota podávání vína

Ideální teplota se liší podle typu vína. Cílem je vyzdvihnout jeho vůni, chuť a charakter. Obecně platí:

Teplota bílého vína

• Lehká a suchá bílá vína – 8–10 °C
• Plná bílá vína a vína zrající na sudu – 10–13 °C
• Dezertní bílá vína – 6–8 °C

Teplota červeného vína

• Lehká červená (např. Pinot Noir) – 12–14 °C
• Středně plná červená vína – 14–16 °C
• Těžká, taninová vína (např. Cabernet Sauvignon) – 16–18 °C

Teplota růžového vína a šumivých vín

• Růžová vína – 8–10 °C
• Šumivá vína a sekty – 6–8 °C
• Champagne – klidně i 5 °C

Když není čas čekat: jak vychladit víno do 15 minut

1. Víno do ledové lázně (voda + led + sůl)

Nejrychlejší způsob. Naplňte nádobu (např. větší hrnec nebo chladicí vědro) vodou, přidejte led a hrst soli. Voda obalí lahev ze všech stran a sůl sníží bod mrazu → víno je studené do 10 minut.

2. Mokrý papírový ručník + mrazák

Obalte láhev mokrým papírovým ubrouskem nebo utěrkou a vložte ji do mrazáku. Za 10–15 minut dosáhnete znatelného ochlazení. Ale pozor: nastavte časovač, ať na ni nezapomenete!

3. Chladicí nástavec (tyčinka do lahve)

Elegantní řešení pro milovníky vína. Nerezový nebo gelový nástavec předchlazený v mrazáku se zasune přímo do lahve a ochlazuje víno zevnitř – efektivně a bez ředění.

4. Hroznové víno z mrazáku místo kostek ledu

Vypadá to efektně a víno zůstane bez vody. Zmrazené kuličky hroznového vína poslouží jako přírodní „led“ a víno jemně ochladí přímo ve sklenici.

5. Speciální nádoba na chlazení vína

Existují nádoby s dvojitými stěnami nebo vnitřními chladicími prvky. Pokud víno chladíte často, určitě stojí za investici. Chlazení je rychlé, rovnoměrné a bezpečné.

6. Nalijte víno do sklenic a vložte je do mrazáku

Pokud potřebujete ochladit jen pár deci, nalijte víno rovnou do sklenic a dejte je na 5 minut do mrazáku. Větší plocha = rychlejší ochlazení.

7. Láhev omývejte ledovou vodou z kohoutku

Není čas ani led? Omývejte lahev 2–3 minuty pod proudem co nejstudenější vody. Nechladí to jako ledová lázeň, ale pár stupňů ubere.

8. Použijte rychlochladicí návlek

Textilní nebo gelový obal, který se skladuje v mrazáku a nasadí na lahev. Velmi účinný a vhodný i pro venkovní posezení.

9. Víno přelijte do plastové lahve a vložte ji do mrazáku

Není elegantní, ale funguje. Víno v plastové lahvi chladne rychleji než ve skle. Dbejte na hygienu a mrazte jen krátce (max. 10 min).

10. Vakuová karafa nebo termoska

Předchlazená nerezová termoska nebo karafa udrží správnou teplotu i během cesty nebo pikniku. Víno je v ní chráněno před teplem i světlem.

Těmto začátečnickým chybám se vyhněte

Některé způsoby chlazení mohou vínu naopak uškodit. Tady jsou ty nejčastější chyby, kterým se vyhněte:

Zapomenutá lahev v mrazáku

Nejčastější past. Skleněná lahev s tekutým obsahem může prasknout, nebo víno zmrzne a ztratí rovnováhu chutí. Nastavte si časovač – stačí 30 minut zapomenout a je po víně.

Led přímo do vína

Ano, ochladí. Zároveň ale víno ředí, mění jeho chuť a aromatický profil. Pokud už musíte, použijte mražené hroznové víno nebo speciální ledové kameny.

Mikrovlnka pro „zahřátí“ příliš studeného vína

Zní to absurdně, ale občas se někdo pokusí rychle ohřát studené víno v mikrovlnce. Výsledkem je přehřátý alkohol a narušená struktura vína. Nikdy to nedělejte.

Nalévání horké vody na lahev

Horká voda sice víno ohřeje rychle, ale nerovnoměrně. Navíc hrozí poškození korku nebo změna chutí.

Tipy pro dlouhodobé chlazení vína

Rychlé metody jsou skvělé v krizi. Ale pokud chcete víno vychladit ideálně a bez stresu, je dobré mít připravený plán.

Jak skladovat víno při správné teplotě

• Bílá a růžová vína uchovávejte v lednici (5–8 °C) a vyndávejte 10–15 minut před podáváním.
• Červená vína skladujte v chladnější místnosti nebo vinotéce (12–16 °C).
• Šumivá vína klidně nechte v lednici trvale – jejich osvěžení je na prvním místě.
  

Skladování mimo přímé slunce, bez vibrací a při stabilní teplotě výrazně prodlouží životnost i kvalitu vína.

Kdy si pořídit vinotéku

Pokud pijete víno pravidelně nebo sbíráte lahve na později, vinotéka je ideální řešení. Umožní:

• nastavit přesnou teplotu pro různé typy vín
• vytvořit stabilní podmínky pro zrání
• okamžitý přístup k vínu připravenému k podávání

Na trhu jsou i malé modely vhodné do bytu, které pojmou 6–12 lahví. Výhodou je tichý chod a nízká spotřeba energie.

Víno si zaslouží správnou teplotu

Skvělé víno může ztratit své kouzlo, pokud ho podáváte příliš teplé nebo studené. Dobrou zprávou je, že rychlé ochlazení zvládnete i bez profesionální výbavy – stačí znát pár chytrých triků. Ať už chystáte piknik, večeři nebo nečekanou oslavu, s těmito metodami bude vaše víno vždy připravené v té nejlepší formě. Protože správná teplota je jako dokonalé načasování – neviditelná, ale nepostradatelná.

Často kladené otázky

Jak rychle vychladit víno bez ledu?

Zkuste mokrý ubrousek a mrazák, přelití do sklenic nebo plastové láhve. Pomůže i proud ledové vody.

Je bezpečné dávat víno do mrazáku?

Ano, ale jen krátce – maximálně 15 minut. Nastavte si časovač, abyste lahev nezapomněli.

Mohu použít led přímo do vína?

Lepší je to nedělat – víno se ředí. Vhodnější alternativou je mražené hroznové víno nebo chladicí kameny.

Jaká je ideální teplota pro bílé víno?

Záleží na typu, ale obecně 8–12 °C. Suchá vína chlaďte více, plnější vína méně.

Vyplatí se pořídit domácí vinotéku?

Pokud víno pijete často nebo rádi sbíráte láhve, rozhodně ano – udrží optimální podmínky bez kompromisů.

Některá vína si vás získají jemností. Jiná svou noblesou. A pak je tu Primitivo – temně rubínové, plné, s tóny zralého ovoce a špetkou divokosti, která jej činí nezaměnitelným. Italská odrůda, jež si razí cestu do sklenek po celém světě, skrývá nejen bohatou chuť, ale i příběh plný historických zápletek, amerických omylů a středomořské vášně. Co se skrývá za jeho popularitou? A proč je Primitivo víno, které by měl ochutnat každý milovník červeného?

Jižanský charakter v lahvi

Primitivo je červené víno s plným tělem, intenzivní chutí a hřejivým jižanským charakterem. Vyrábí se ze stejnojmenné odrůdy révy z jižní Itálie, konkrétně z Apulie, kde ji vinaři s láskou pěstují po staletí. Název „Primitivo“ neznamená „primitivní“, jak by se mohlo zdát, ale odkazuje na brzké dozrávání hroznů – z latinského primativus, tedy „časný“. Díky tomu patří k nejdříve sklizeným odrůdám v Itálii, což se promítá i do chuti.

Víno v sobě nese otisk horkého středomořského podnebí: temně rubínovou až fialovou barvu, vysoký obsah alkoholu, nízkou kyselinu a bohaté tělo. Ve vůni a chuti dominují zralé švestky, ostružiny, borůvky, často i tóny rozinek, pepře či tabáku. Z někdejšího rustikálního vína pro domácí trh se Primitivo vypracovalo mezi italskou špičku. A jeho příběh rozhodně nekončí.

Původ a historie Primitiva: od Balkánu po Kalifornii

Primitivo – odrůda, která dnes symbolizuje jih Itálie – má překvapivě mezinárodní původ. Až do 20. století bylo považováno za čistě italskou révu, typickou pro Apulii. To se ale změnilo díky výzkumu ampelografů a genetiků. V 60. letech si vědci všimli zarážející podobnosti mezi Primitivem a americkým Zinfandelem. Chuť, barva, růst – vše bylo téměř totožné. Náhoda? Kdepak. DNA analýza později potvrdila: Primitivo a Zinfandel jsou geneticky identické.

A odkud skutečně pocházejí? Z Chorvatska. Tamní prastará odrůda Crljenak Kaštelanski (známá také jako Tribidrag) byla v 18. století přivezena do Itálie, kde získala jméno Primitivo, a později i do USA, kde zdomácněla jako Zinfandel. Výsledek? Jediná odrůda, která spojuje vinařské dědictví Balkánu, italskou vášeň i kalifornskou popularitu. Příběh Primitiva je důkazem, že víno nepřekračuje jen hranice chutí, ale i státy a století.

Primitivo vs. Zinfandel: jednovaječná dvojčata s jinou výchovou

Primitivo a Zinfandel mají stejnou DNA – oba pocházejí z chorvatské odrůdy Crljenak Kaštelanski. Ale stejně jako dvojčata vyrůstající v odlišném prostředí, i tato vína se ve výsledku výrazně liší. Rozhodující roli tu hraje terroir, styl vinifikace a vinařská kultura.

Zatímco Primitivo se zabydlelo v horké Apulii, kde dává temná, koncentrovaná a sušší vína s vyšším obsahem alkoholu, Zinfandel se v Kalifornii stal symbolem ovocnějších a přístupnějších vín. Američané mu dali i „lehčí tvář“ v podobě polosladkého růžového White Zinfandelu – což je styl, který s robustním italským Primitivem nemá mnoho společného. 

Italské Primitivo bývá tradičnější, s kratší macerací a delším zráním na sudu. Zinfandel naopak klade důraz na bohatost, ovocnost a oblibu u širšího publika. Výsledek? Stejný původ, ale dvě rozdílné osobnosti. Milovníci suchých, zemitých vín ocení Primitivo. Kdo má raději ovocnější a uhlazenější styl, sáhne po Zinfandelu.

Kde roste Primitivo: slunná Apulie a její terroir

Když se řekne Primitivo, většina milovníků vína si vybaví Apulii – slunný „podpatek“ italské boty. Právě zde má tato odrůda své ideální podmínky: horká léta, mírné zimy, málo srážek a vápenité půdy. Výsledkem jsou vína s bohatou chutí, vysokým alkoholem a nezaměnitelným charakterem.

Nejznámější oblasti: Manduria a Gioia del Colle

Srdcem Primitiva je bezesporu apelace Primitivo di Manduria DOC v provincii Taranto. Zdejší vína musí mít alespoň 13,5 % alkoholu, jsou robustní, komplexní a skvěle zrají. Pro milovníky sladších vín stojí za zmínku Primitivo di Manduria Dolce Naturale DOCG – dezertní varianta s tóny rozinek a medu, jediná s nejvyšší italskou známkou kvality DOCG. Elegantnější styl nabízí severněji položená Gioia del Colle DOC, kde vína působí svěžeji a uhlazeněji. Primitivo se pěstuje i v dalších částech Apulie, například v Salentu či Brindisi, ale Manduria zůstává etalonem.

Klimatické a půdní podmínky

Díky časnému dozrávání se Primitivo sklízí už koncem srpna, kdy hrozny dosahují vysoké cukernatosti. Víno má pak obvykle 14–16 % alkoholu, měkké třísloviny a nízkou kyselinu. Typické půdy – vápenec, jíl a červená „terra rossa“ – propůjčují vínu hloubku a jemný minerální podtón. Středomořské klima s mořským větrem udržuje vinice zdravé a pomáhá chránit révu před chorobami.

Jak chutná víno Primitivo: charakteristika a styl

Jedním slovem? Nezapomenutelně. Primitivo je víno, které okamžitě upoutá vaši pozornost – nejen svou temnou barvou, ale i intenzivní vůní a bohatou chutí. Je to červené víno, které se nebojí projevit svůj temperament a nabídnout něco víc než jen standardní ovocný profil.

Vůně, chuť, barva a obsah alkoholu

Víno Primitivo má výraznou, temně rubínovou až fialovou barvu, která prozrazuje jeho bohatost. Ve vůni dominují tóny zralého tmavého ovoce – zejména švestky, třešně, borůvky, ostružiny či rozinky. Často se přidávají i tóny sladkého koření, vanilky, kakaa, tabáku nebo černého pepře, zejména pokud víno zrálo v dubových sudech.

Chuť bývá plná, sametová a hřejivá, s jemnými tříslovinami a nízkou až střední kyselinou. Vysoký obsah alkoholu – často nad 14 % – dodává vínu tělo a strukturu. Primitivo je často považováno za víno „snadno pitelné“, i když je silné, protože alkohol je dobře zakomponovaný do ovocného projevu. Tento styl se odráží nejen v suchých variantách, ale i v polosladkých vínech a dezertních verzích. Není výjimkou, že některá Primitiva chutnají téměř jako portské – jen s italskou duší.

Jak se vyrábí Primitivo

Za výrazným charakterem Primitiva nestojí jen odrůda a klima – klíčovou roli hraje i samotná výroba. V Apulii se dodnes spojuje tradiční přístup s moderními technologiemi, což umožňuje vznik vín různých stylů: od svěžích a ovocných po mohutná vína s potenciálem zrání.

Tradiční i moderní vinifikace

Hrozny Primitiva dozrávají brzy – často už v srpnu – a sklízí se ručně. Správné načasování je zásadní: cukernatost musí být vysoká, ale zároveň se musí zachovat kyselina a fenolická zralost. Fermentace probíhá za kontrolovaných teplot, obvykle v nerezových tancích. Délka macerace (kontakt se slupkami) se liší podle stylu vína: kratší doba dává jemnější, přístupnější vína, delší naopak větší hloubku a strukturu. Díky moderní technice – řízenému kvašení, laboratorní kontrole i nerezovým tankům – dokážou vinaři přesně profilovat chuť výsledného vína. Primitivo tak může být šťavnaté i seriózní, podle cílového stylu.

Zrání: nerez vs. sud

Vína určená k rychlé konzumaci zrají jen pár měsíců v nerezu – zachovávají si tak svěžest a ovocnost. Pro komplexnější vína se používají dubové sudy (francouzské i americké), které vínu propůjčují tóny vanilky, kokosu, toastu nebo tabáku a uhlazují třísloviny. U špičkových vín, jako je Primitivo di Manduria Riserva, je předepsané zrání minimálně 24 měsíců (z toho 9 na sudu). Tato vína mají potenciál dál zrát v lahvi a získávat na eleganci.

Jak servírovat Primitivo: teplota, sklenice a dekantace

Primitivo je víno s bohatou chutí, vyšším alkoholem a plným tělem – a právě proto si zaslouží správné zacházení při servírování. Když mu dopřejete ideální teplotu, vhodnou sklenici a trochu času na nadechnutí, odmění Vás komplexností, kterou byste jinak mohli přehlédnout.

Servírovací teplota

Červené víno Primitivo se nejlépe podává při teplotě 16–18 °C. Příliš vysoká teplota zvýrazní alkohol a utlumí ovocné aroma, zatímco příliš nízká ho „uzavře“ a potlačí jeho strukturu. Pokud skladujete láhev při pokojové teplotě, je často vhodné ji na 15–20 minut lehce vychladit v chladničce, než ji otevřete. U polosladkých nebo sladkých variant (např. Dolce Naturale DOCG) můžete teplotu stáhnout až na 14–15 °C, což pomůže vyvážit vnímání cukru a zachová svěžest.

Jakou sklenici zvolit

Pro Primitivo se hodí větší červená sklenice s širším kalichem, která umožní vínu dýchat a rozvinout jeho aromatiku. Ideální jsou sklenice typu „Bordeaux“, které zvýrazní ovocné tóny a zakulatí alkoholový dojem. Právě široká plocha pro kontakt se vzduchem pomáhá vínu rozvinout hloubku. Nepodceňujte ani tenký okraj sklenice – jemný kontakt na patře umocní vnímání chuti a tříslovin.

Dekantace: ano či ne?

Mladší vína Primitivo mohou zpočátku působit uzavřeně. Proto se doporučuje je dekantovat, ideálně alespoň 30 minut před podáváním. Dekantace pomůže vínu otevřít aromatiku, uhladit hrany a celkově zjemnit projev. U starších ročníků je vhodná nejen kvůli okysličení, ale i pro oddělení případného sedimentu. Dekantací Primitivu prospějete – a sobě taky. Každá minuta navíc ve sklenici přinese nové vrstvy chutí, které se rozvíjejí jako stránky dobrého románu.

S čím párovat víno Primitivo

Primitivo si skvěle rozumí s pokrmy, které mají výraznou chuť, vyšší obsah tuku nebo výrazné koření. Zde je několik osvědčených kombinací:

• Grilované červené maso – hovězí steak, jehněčí kotlety, zvěřina
• Italská kuchyně – lasagne, pizza s pikantní salámou, těstoviny s rajčatovou omáčkou
• Sýry – vyzrálý parmazán, pecorino, gorgonzola
• Kořeněná jídla – guláš, barbecue žebra, pikantní klobásy
• Dezerty pro sladká Primitiva – hořká čokoláda, brownies, tiramisu

Primitivo je víno, které ocení znalci i nadšenci

Primitivo je víno, které v sobě nese více než jen chuť – je to příběh. Odrůda s původem v chorvatských vinicích, která se stala hrdostí italské Apulie, a zároveň genetickým dvojčetem amerického Zinfandelu. Nabízí vše, co od výrazného červeného vína očekáváte: plnost, hřejivost, sametovou strukturu i bohaté ovocné aroma.

Díky široké škále stylů – od suchých přes polosladké až po dezertní – si Primitivo najde cestu k začátečníkům i zkušeným znalcům. Skvěle se hodí k vydatnému jídlu, ale i k samostatné degustaci. A především: stále si drží velmi dobrý poměr kvality a ceny, což z něj činí víno, které se vyplatí poznat. Pokud jste Primitivo ještě neochutnali, možná je právě teď ten správný čas nalít si sklenku a objevit, proč ho svět pije s takovým nadšením.

Často kladené otázky

Co je to Primitivo?

Primitivo je odrůda vinné révy původem z Chorvatska, dnes typická pro jižní Itálii. Produkuje plná, ovocná červená vína s vyšším obsahem alkoholu.

Jaký je rozdíl mezi Primitivem a Zinfandelem?

Geneticky jde o stejnou odrůdu, ale Primitivo pochází z Itálie a Zinfandel z USA. Liší se terroirem a stylem vinifikace – Primitivo bývá sušší a zemitější.

Jak chutná víno Primitivo?

Má plnou chuť s tóny tmavého ovoce, koření, někdy i tabáku či čokolády. Často má vysoký alkohol, měkké taniny a nízkou kyselinu.

K jakému jídlu se hodí Primitivo?

Ideálně k pečenému masu, grilovaným pokrmům, těstovinám s rajčaty a zralým sýrům. Sladší varianty se hodí i k dezertům.

Je Primitivo vhodné pro archivaci?

Ano, zejména verze Riserva zraje velmi dobře. Suchá Primitiva s vyšší strukturou mohou ležet i 5–10 let.

Zní to jako podvod na smysly: nalijete si víno a ono je modré. Ne růžové, ne jantarové – zářivě modré jako oceán pod letním sluncem. Má to vůbec něco společného s hrozny? A chutná to tak výstředně, jak vypadá? Modré víno je jako rebel na školním srazu: provokuje, rozděluje a zároveň přitahuje pohledy. Co se skrývá za touhle tekutou záhadou? Pojďme se napít pravdy.

Co je modré víno a odkud pochází

Na první pohled to vypadá jako nápoj z jiné planety. Ale modré víno není sci-fi – je to reálný, pitný a velmi fotogenický produkt, který vznikl ve Španělsku. Myšlenka se zrodila mezi partou mladých rebelů, kteří se rozhodli vybočit z řady vinařských tradic. Nechtěli vytvářet další „dobré víno“. Chtěli vytvořit něco úplně nového – něco, co bude vyvolávat reakce.

A povedlo se. V roce 2015 představili světu první lahve modrého vína pod značkou Gïk Live. Víno, které má být symbolem kreativity, svobody a moderního přístupu k jídlu i pití. Nejen pro znalce, ale pro každého, kdo se nebojí objevovat nové chutě a barvy.

Kdo za tím stojí: mladí vizionáři ze Španělska

Tihle lidé nebyli vinaři. Nebyli ani someliéři. Byli to mladí podnikavci, studenti a designéři, kteří se spojili s vědci z Baskické univerzity a z francouzského vinařského výzkumu. Jejich cílem nebylo vyrábět víno podle pravidel – ale naopak vytvořit víno, které žádná pravidla nerespektuje. „Víno pro nové generace,“ říkají o modrém vínu jeho tvůrci. Víno, které má šokovat barvou, bavit chutí a bourat hranice mezi běžným a výjimečným.

Jak se modré víno vyrábí

Teď si možná říkáte: „Tak počkat, jak to, že je víno modré?“ Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň – záleží, jak hluboko se chcete ponořit do chemie. Modré víno se nevyrábí z modrých hroznů – i když by to dávalo smysl. Základ tvoří bílé hrozny, často odrůdy Airén nebo Verdejo, které se fermentují klasickým způsobem. A pak přichází kouzlo.

Modrá barva: věda a přírodní pigmenty

Zářivě modrý odstín se získává pomocí přírodních barviv – konkrétně dvou hlavních látek: antokyaninu a indigocinu. Antokyanin je rostlinný pigment obsažený například ve slupkách modrých hroznů. Indigocin je extrakt z přírodní indigové rostliny, který je schválený jako potravinářské barvivo. Výsledkem je barva, která působí téměř neuvěřitelně – skoro jako modrý Curaçao, ale s duší vína. Žádné umělé chemikálie, žádná syntetika – jen trocha alchymie přírody a technologie.

Základ z bílých hroznů a netradiční postup

Vzhledem k použití bílých hroznů má modré víno tělo lehké, ovocné, svěží – víc připomíná bílé nebo růžové víno než těžké červené. Celý proces výroby je pečlivě řízený tak, aby se dosáhlo nejen dokonalého odstínu, ale i vyvážené chuti. A tady se dostáváme k další otázce, která vás možná napadla…

Jak chutná modré víno?

Vzhledem k tomu, že základ tvoří bílé hrozny a že se nepoužívají klasické dubové sudy ani dlouhé zrání, je modré víno na jazyku spíš lehké a svěží. Zapomeňte na těžké třísloviny nebo složité vrstvení chutí jako u kvalitních červených. Tohle víno si na nic nehraje – chce osvěžit, překvapit a potěšit.

V chuti najdete citrusové tóny, jemnou sladkost, ovocnost a květinové nuance, někdy až připomínající limonádu nebo mladé polosuché bílé víno. Není to nápoj pro tradiční degustace – ale ideální společník na letní párty, oslavu nebo večeři s přáteli.

Porovnání s bílým a červeným vínem

Z hlediska chuti je modré víno nejblíže bílému nebo polosladkému růžovému vínu. Neobsahuje třísloviny typické pro červené, má nižší kyselinu a méně alkoholu (obvykle kolem 11 %). Není určené k archivaci, ale k rychlé spotřebě – tedy „otevřít a vypít“. Odborníci by mohli namítat, že jde spíš o „vinný koktejl“ než o skutečné víno. A právě to je důvod, proč modré víno tolik rozděluje. Buď ho milujete, nebo vůbec nechápete, proč existuje.

Kdy a s čím si ho nejlépe vychutnat

Modré víno se obvykle podává dobře vychlazené, podobně jako bílé nebo šumivé víno. Skvěle se hodí k:

• světlým rybám a mořským plodům,
• sýrům s jemnější chutí,
• ovocným dezertům,
• nebo jako stylový přípitek při oslavách.
  

A především: je to víno, které funguje jako vizuální zážitek. Pokud chcete na hosty udělat dojem nebo rozvířit konverzaci, pak je modrá barva skvělý začátek.

Modré víno ve světě: trend nebo výstřelek?

Když se modré víno poprvé objevilo na trhu, způsobil jeho vzhled a příběh menší zemětřesení ve světě vína. Média ho milovala, Instagram explodoval, lidé ho objednávali jen kvůli barvě. Ale ne každý nad tím jásal. Zatímco mladí zákazníci obdivovali jeho vzhled a originalitu, tradiční vinaři i kritici byli často zděšeni. Někteří tvrdili, že jde o „vinařské rouhání“. Jiní jej označili za pouhý výstřelek bez hodnoty. A přitom – právě to byla podstata celého konceptu. Modré víno nemělo být pro znalce. Mělo být pro zvědavé.

Vzestup a kontroverze na evropském trhu

Ve Španělsku, kde značka Gïk vznikla, narazili výrobci na regulace. Úřady rozhodly, že nemohou používat označení „víno“, protože produkt neodpovídá tradičním normám EU pro barvu a složení. Výsledkem byl přechod k jinému označení – například „vinný nápoj na bázi hroznů“. To ale značce neublížilo. Naopak – celá kontroverze jí dodala ještě víc publicity. Gïk Live dokonce reagoval kampaňovým heslem: “Rebel against the wine establishment.”

Jak reagovali vinaři a kritici

Tradiční vinařský svět se rozdělil. Někteří modré víno ignorovali, jiní se ho snažili zesměšnit. Ale několik vinařství – včetně některých v Německu nebo Francii – začalo zkoušet podobné experimenty. Některé produkty byly extrémně sladké, jiné téměř bez chuti – a jen málo z nich se dostalo do širšího povědomí. Přesto jedno zůstává jisté: modré víno otevřelo dveře k novému myšlení o tom, co víno může být. Ne jako produkt s tradicí, ale jako médium pro kreativitu, barvy a zážitky.

Cena a srovnání s klasickými víny

Cenově patří modré víno do střední třídy. Za lahev o objemu 0,75 l zaplatíte přibližně 300 až 500 Kč, podle dodavatele a místa nákupu. Je tedy dražší než většina běžných bílých nebo červených vín ze supermarketu, ale levnější než prémiová vína z malých vinařství. A co za tu cenu dostanete? Zážitek. Estetiku. Něco, co si vaši hosté zapamatují. A přesně to je důvod, proč lidé modré víno kupují – ne kvůli archivaci, ale kvůli okamžiku.

Modré víno a jeho budoucnost

Bylo to jen marketingové pozlátko, nebo začátek nového stylu ve vinařství? Odpověď zatím není jednoznačná. Modré víno nemá ambice nahradit klasiku. Ale přineslo do světa vína něco, co mu často chybí – hravost, nadhled a odvahu porušit pravidla, a to my v Rybízáku máme rádi!

Pár snítek levandule pod polštář a spíte jako mimino. Hrníček levandulového čaje a nervy jsou rázem klidnější. Tato voňavá bylinka má úžasnou schopnost zklidnit tělo i mysl – a právě proto si ji lidé oblíbili už před tisíci lety. Dnes si levanduli můžete snadno vypěstovat na zahradě nebo v květináči na balkoně. Poradíme vám, jak na to, kdy ji stříhat, jak ji využít a jaký druh se hodí právě vám. A přidáme i pár zajímavostí, které vás možná překvapí.

Levandule – voňavý poklad s tisíciletou historií

Odkud pochází levandule a proč si ji svět tak zamiloval

Levandule má bohatou historii sahající až ke starým Římanům, kteří ji používali pro vůni i ochranu před nemocemi. Přes Egypt a antické Řecko se dostala do středověké Evropy a dnes roste téměř po celém světě. Oblíbená je pro svou vůni, krásné květy a široké využití – pomáhá proti stresu, nespavosti i bolestem hlavy. Navíc se snadno pěstuje, takže ji zvládne i začátečník.

Levandule lékařská vs. levandule smilovitá: která je která?

Možná jste už slyšeli výrazy jako „levandule lékařská“ nebo „smilovitá“. Ale jaký je mezi nimi vlastně rozdíl? Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je jemná a léčivá. Má menší, ale hustší květy a její vůně je sladká, nevtíravá. Obsahuje minimum kafru, a proto je ideální do kosmetiky, čajů, obkladů i pro děti nebo citlivější pokožku.

Levandule smilovitá (Lavandula x intermedia) vznikla křížením lékařské s jinými druhy. Je větší, kvete bujněji a její vůně je ostřejší, intenzivnější. Roste rychleji, je odolnější a často se pěstuje pro dekorativní účely nebo na výrobu esenciálních olejů. Pro vnitřní užití ale není tak vhodná – obsahuje více kafru.

Léčivé účinky levandule potvrzené vědou

Klid v hlavě i v těle: levandule a psychická pohoda

Levandule není jen pěkně vypadající rostlina. Je to malý přírodní terapeut. Vědecké studie potvrzují, že její vůně pomáhá snižovat hladinu stresu, úzkosti i napětí. Působí na centrální nervový systém, zpomaluje srdeční tep a navozuje stav hlubokého uvolnění.

Možná jste si všimli, že když přivoníte k levanduli, něco se ve vás změní. Tělo se mimoděk uvolní, dech se zpomalí, myšlenky se ztiší. To není náhoda – levandulová silice totiž obsahuje látky jako linalool a linalylacetát, které mají sedativní účinek.

Zajímavé je, že levandule pomáhá nejen při psychickém vyčerpání, ale i při nespavosti. Několik studií ukázalo, že lidé spící v místnosti s levandulí usínali rychleji, spali klidněji a budili se odpočatější. Zkuste si dát pár sušených květů pod polštář nebo použijte difuzér s kapkou esenciálního oleje – rozdíl poznáte už po pár nocích.

Pomocník při bolesti, zánětech i hojení ran

Levandule ale nepůsobí jen na psychiku. Její silice má i protizánětlivé, analgetické a antibakteriální účinky. V praxi to znamená, že dokáže ulevit od bolesti (například hlavy, svalů nebo menstruace), zmírnit záněty a pomáhá hojit drobná poranění, štípnutí od hmyzu i spáleniny.

Levandulový olej se často používá i při masážích – nejen kvůli vůni, ale i pro schopnost uvolnit ztuhlé svaly. Při migréně si můžete smíchat pár kapek s nosným olejem (např. mandlovým) a jemně promasírovat spánky. Levandulová koupel zase pomáhá po náročném dni nebo fyzické zátěži.

Levandule v těhotenství: opatrně, ale nezatracujte ji

Téma levandule v těhotenství často vyvolává otázky. Odpověď není černobílá – ve správné formě a množství může být bezpečná, ale je potřeba opatrnosti. Levanduli se obecně doporučuje neužívat vnitřně (např. například ve formě silného čaje nebo doplňků stravy), protože některé její složky mohou ovlivnit hormonální rovnováhu.

Naopak vnější použití – například levandulový olej v koupeli, aromaterapii nebo lehké masáži – bývá v malém množství považováno za bezpečné. Pokud čekáte miminko a levanduli milujete, držte se pravidla – méně je více. A pro jistotu se vždy poraďte se svým lékařem.

Sušená levandule: co s ní a jak ji správně usušit

Jak levanduli správně sušit, aby si zachovala vůni i barvu

Když levandule odkvétá, nastává ideální čas ke sklizni a sušení. Nejvhodnější je suché, slunečné dopoledne, kdy už oschla rosa. Stonky stříhejte těsně nad dřevnatou částí, když jsou květy plně rozvité, ale ještě ne zcela odkvetlé – právě tehdy mají nejsilnější vůni.

Levanduli svažte do malých svazečků a zavěste květy dolů na stinné, suché a dobře větrané místo. Přímé slunce by mohlo ubrat barvu i silice. Po zhruba dvou týdnech budou květy křehké, ale stále intenzivně vonící – to je známka, že jsou správně usušené. Hotovou sušenou levanduli skladujte ve sklenici nebo látkovém pytlíčku, mimo vlhko a světlo.

Takto vydrží voňavá i rok – někdy i déle, pokud ji chráníte před častým větráním.

Levandule lékařská: využití sušených květů v praxi

Sušená levandule má desítky využití a je škoda ji nechat jen ležet ve sklenici. Tady je pár tipů, jak si ji užít naplno:

• Pro klidnější spánek: naplňte látkový pytlík sušenými květy a vložte ho pod polštář. Funguje to překvapivě dobře.
• Do šatníku: pytlíčky s levandulí odpuzují moly a zároveň provoní prádlo.
• Domácí potpourri: smíchejte ji se sušeným rozmarýnem, pomerančovou kůrou a pár kapkami esenciálního oleje.
• Levandulový cukr nebo sůl: stačí květy smíchat s třtinovým cukrem nebo hrubozrnnou solí a použít při pečení nebo koupeli.
• Dekorace: svazečky sušené levandule se skvěle hodí na věnce, do vázy nebo jako ozdoba dárků.
• Domácí levandulový olej – naložte květy do kvalitního rostlinného oleje (např. mandlového) a nechte louhovat několik týdnů.
• Bylinkové pytlíčky – ideální na pověšení do skříně nebo zavěšení na dveře. Vypadají krásně a voní celé měsíce.

Jak pěstovat levanduli: průvodce pro začátečníky

Pěstování levandule v květináči i na zahradě

Dobrá zpráva: levandule není náročná. Pokud jí dopřejete dostatek slunce a suchou půdu, odmění se vám bohatým květem i vůní. Můžete ji pěstovat na zahradě, na balkoně i v květináči za oknem.

Kam levanduli zasadit? Ideálně na místo, kde svítí slunce alespoň 6 hodin denně. Stín jí nesvědčí – méně kvete a rychleji dřevnatí. Půda by měla být propustná – písčitá až kamenitá, rozhodně ne jílovitá a těžká. Pokud máte těžší půdu, přidejte písek, štěrk nebo perlit.

Levandule v květináči potřebuje podobné podmínky. Zvolte dostatečně velký květináč s odtokovými otvory a použijte lehký substrát, klidně s příměsí kamínků. Zalévejte střídmě – levandule nesnáší přemokření. Lepší je občas na ni zapomenout, než ji utopit.

Kdy stříhat levanduli pro bohatý růst a květ

Řez je základem úspěchu. Bez něj levandule rychle zestárne, začne dřevnatět a kvete méně. První střih proveďte hned po odkvětu, obvykle v červenci nebo srpnu. Sestříhejte odkvetlé klasy i část zelených výhonů – asi o třetinu. Nebojte se, levandule to zvládne a naopak se rozkošatí. Druhý řez přichází na řadu na jaře, nejlépe v březnu či dubnu, kdy už nehrozí silné mrazy. Seřízněte levanduli zpět k zelené části – nikdy až do dřeva! Mladé rostlinky stačí tvarovat jen mírně.

Jak zazimovat levanduli, aby přečkala zimu

Levandule je poměrně odolná, ale některé druhy (hlavně ty v květináčích) potřebují trochu pomoci. Na zahradě postačí nahrnout k rostlině trochu mulče nebo suchého listí. Neobalujte ji fólií – uvnitř by mohla zplesnivět. V květináči je největší hrozbou promrznutí kořenů.

Květináč umístěte co nejblíže ke stěně domu, obalte ho jutou nebo bublinkovou fólií, případně přeneste do chladné světlé místnosti, kde nemrzne. Pamatujte, že levandule nesnáší vlhko ani v zimě. Přemokřená zemina je častější příčinou úhynu než mráz.

Levandule ze semínek: trpělivost růže – tedy levanduli – přináší

Chcete si vypěstovat levanduli úplně od nuly? Jde to – ale připravte se, že to chvíli potrvá. Semínka levandule potřebují tzv. stratifikaci – před výsevem je dejte na 3–4 týdny do lednice (například smíchaná s trochou vlhkého písku v zipovém sáčku). Poté je vysejte na povrch substrátu, jen jemně zatlačte a udržujte v teple a světle.

Klíčení může trvat 3–6 týdnů. jakmile mají rostlinky tři až čtyři pravé lístky, můžete je přesadit do větších květináčků. Ven je dejte až po zmrzlých. Prvního většího kvetení se dočkáte zpravidla až druhým rokem – ale stojí to za to.

Co do záhonu k levanduli? Fungující kombinace

Levandule má ráda suchá, slunná stanoviště – a totéž platí i pro její sousedy. Skvěle jí to bude slušet i prospívat vedle těchto rostlin:

• Rozmarýn, tymián, šalvěj – bylinky s podobnými nároky
• Okrasné trávy – kontrast tvarů a struktur
• Růže – nejen že spolu krásně ladí, ale levandule odpuzuje mšice
• Šalvěj lékařská – zvýrazní stříbřitý tón listů
  

Naopak se vyhněte sousedství s vlhkomilnými rostlinami – jako jsou hortenzie, máty nebo hosty.

5 faktů o levanduli, které překvapí i milovníky bylinek

1. Existuje přes 45 druhů a stovky odrůd – od bílé a růžové až po temně fialovou.
2. Levandulový olej se destiluje už přes 600 let – a byl jedním z prvních esenciálních olejů, který se kdy vyráběl.
3. Levanduli milují včely, ale komáři ji nesnášejí – ideální rostlina na balkon i k sezení na zahradě.
4. Francouzské levandulové lány se musí obnovovat každých 10–15 let, protože staré keře už méně kvetou.
5. Levandulová vůně může pomoci i studentům – podle jedné studie si lidé lépe pamatují texty, pokud je při učení doprovázela právě vůně levandule.

Levanduli se vyplatí mít po ruce

Levandule je nenápadná, ale nesmírně silná. Pomůže vám usnout, zklidní mysl, potěší smysly a ozdobí každý kout vašeho domova – ať už ji pěstujete na zahradě nebo v květináči na okně. Její sušené květy využijete v koupelně, kuchyni i šatníku. A navíc – i kdyby nic z toho, její vůně prostě dělá dobře na duši.

Nejčastější otázky

Jaký je rozdíl mezi levandulí lékařskou a smilovitou?

Lékařská je jemnější, vhodná k léčivému využití. Smilovitá je větší, odolnější a více aromatická – ideální na dekorace.

Kdy a jak stříhat levanduli?

Poprvé po odkvětu v létě, podruhé pak brzy na jaře. Nikdy nestříhejte do starého dřeva.

Můžu levanduli pěstovat i v bytě?

Ano, ale jen na velmi slunném parapetu. Jinak je lepší balkon nebo terasa.

Jak poznám, že je levandule správně usušená?

Květy šustí, ale nelámou se. Zachovají si barvu i vůni.

Je levandule vhodná i pro děti?

Ano, ale opatrně – nejlépe zevně, například v pytlíčcích nebo koupelích. Vyhněte se vysokým dávkám oleje.

Svatomartinské víno není jen obyčejné mladé víno. Je symbolem sklizně, tradice a radosti z nového ročníku. Každý rok se 11. listopadu přesně v 11 hodin rozezní vývrtky napříč Českem – a lidé si připíjejí prvním oficiálním vínem daného roku. Proč právě v tento den? Jaké odrůdy se smějí použít? A jak poznat, které svatomartinské víno opravdu stojí za ochutnání?

Co je svatomartinské víno a proč je tak výjimečné

Svatomartinské víno je prvním vínem daného ročníku, které se smí oficiálně prodávat. Označuje se jako „mladé víno“, ale oproti běžným mladým vínům má přísněji daná pravidla a vychází z dlouholeté tradice. Je určeno ke krátkodobé konzumaci – obvykle se pije na podzim a v zimě, kdy je svěží, lehké a ovocité. Svým charakterem je ideální k prvnímu hodnocení vinařského ročníku.

Historie svatomartinského vína: Kořeny sahající až k císaři Josefovi II.

První zmínky o svatomartinském víně sahají až do dob vlády Josefa II., který podporoval rozvoj vinařství v českých zemích. Tehdy se 11. listopadu – v den svátku svatého Martina – stal pomyslným milníkem, kdy vinaři poprvé ochutnávali mladé víno z aktuální sklizně.

Tradice se postupně vytratila a znovu ožila až v roce 2005, kdy ji oficiálně obnovil Vinařský fond. Od té doby se svatomartinské víno těší každoroční popularitě a v mnoha městech i obcích se konají slavnostní ochutnávky a průvody na počest svatého Martina.

Rozdíl mezi mladým a svatomartinským vínem

Na první pohled se může zdát, že svatomartinské víno je jen obchodní název pro jakékoli mladé víno. Ve skutečnosti mezi nimi existují zásadní rozdíly, které se odráží nejen v označení lahve, ale i v kvalitě, chuti a pověsti:

Svatomartinské víno musí být vyrobeno pouze z povolených odrůd a schváleno odbornou komisí.

Mladé víno je jakékoli víno, které se lahvuje a prodává v roce sklizně, ale nemusí splňovat podmínky ani označení „Svatomartinské“.

Podmínky pro zařazení vína do svatomartinské značky

Ne každé mladé víno může nést označení Svatomartinské. Aby vinař získal právo používat toto jméno a etiketu s jezdcem na bílém koni, musí splnit několik přísných podmínek, které hlídá Vinařský fond ČR ve spolupráci s nezávislou komisí odborníků.

Podmínky jsou následující:

• Použití pouze vybraných odrůd hroznů (viz níže)
• Původ hroznů výhradně z České republiky
• Ruční nebo šetrné strojové zpracování
• Lehký, ovocitý styl vína s nižším obsahem alkoholu
• Minimální zbytkový cukr – vína musí být suchá až polosuchá
• Pozitivní hodnocení odborné komise

Schvalovací proces je přísný. Pokud víno nesplní kritéria, nesmí být uvedeno na trh pod touto značkou.

Aby se víno mohlo stát Svatomartinským, musí splnit velmi přísné podmínky.

Povolené odrůdy pro svatomartinské víno

Svatomartinské víno se smí vyrábět pouze z několika předem stanovených odrůd, které dobře dozrávají už v první polovině podzimu a umožňují rychlé zpracování. Rozdělujeme je do tří barevných kategorií:

Bílé odrůdy:

• Müller Thurgau
• Veltlínské červené rané

Růžové a klarety (vína vyrobená z modrých odrůd vinné révy, u nichž nedochází k nakvášení rmutu):

• Modrý Portugal
• Svatovavřinecké
• Zweigeltrebe
  

Červené odrůdy:

• Modrý Portugal
• Svatovavřinecké
  

Díky těmto odrůdám mají svatomartinská vína lehké tělo, výraznou ovocitost a příjemnou kyselinku. Jsou tak výborným doplňkem k tradičním podzimním jídlům – zejména ke slavné svatomartinské huse.

Přísná pravidla hodnocení a certifikace

Každé víno, které má nést označení Svatomartinské, musí nejprve projít senzorickým hodnocením odborné degustační komise. Ta posuzuje:

• Vzhled (čistota, barva, jiskra)
• Vůni (ovocitost, čistota, svěžest)
• Chuť (vyváženost, lehkost, kyseliny)
  

Jen vína, která dosáhnou dostatečného počtu bodů ve všech kategoriích, získají právo používat značku a etiketu Svatomartinské. Kromě toho se kontroluje i původ hroznů, technologické postupy a chemická analýza vína. Výsledkem je značka, která zaručuje kvalitu i chuťový profil vhodný k okamžité spotřebě.

Od kdy se prodává svatomartinské víno

Svatomartinské víno má přesně dané datum uvedení na trh: každý rok se smí začít prodávat 11. listopadu v 11:00 hodin. Tento časový rámec není náhodný – váže se k tradiční oslavě svátku svatého Martina, který je patronem vinařů, hus, jezdců a vojáků.

Proč právě 11. listopad v 11:00?

Tato tradice sahá hluboko do historie. Dříve platilo, že práce na vinicích končí právě svátkem svatého Martina. Ten den býval zároveň dnem, kdy se uzavíraly smlouvy mezi hospodáři a nádeníky – a slavilo se konzumací čerstvě sklizeného vína. Dnes jde také o silný marketingový symbol – přesně v 11:00 se po celé zemi otevírají první lahve a vína se začínají nalévat na slavnostních akcích, v restauracích, vinotékách a domácnostech. Je to moment očekávání, hodnocení a společenské radosti z nového ročníku.

Jak chutná svatomartinské víno: Charakteristiky barev i chutí

Svatomartinské víno má jedno společné – svěžest, lehkost a ovocitost. Každá barva ale nabízí trochu jiný chuťový zážitek. Ať už preferujete bílé, růžové nebo červené, vždy jde o vína určená k rychlé spotřebě a radosti z právě dokončené sklizně.

Svatomartinské víno bílé

Bílé svatomartinské víno je zpravidla suché až polosuché, s velmi jemnou kyselinou a aromatem květin, broskví či citrusů. Typicky se vyrábí z odrůdy Müller Thurgau nebo Veltlínské červené rané. Očekávejte:

• světle žlutou až nazlátlou barvu
• jemně ovocitou vůni
• svěží chuť s lehkým tělem
• velmi dobrou pitelnost
  

Skvěle doplní drůbež, ryby, lehké sýry i zeleninové saláty.

Svatomartinské víno růžové

Růžové svatomartinské víno (nebo také klaret, tedy bílé víno z modrých hroznů) se těší stále větší oblibě. Vyrábí se z odrůd Modrý Portugal, Svatovavřinecké nebo Zweigeltrebe a nabízí velmi živý a ovocný profil. Charakteristické znaky:

• barva od jemně lososové až po malinovou
• aroma červeného ovoce (jahody, maliny, třešně)
• svěží kyselina, šťavnatá dochuť
• jemná a elegantní chuť 

Výborně se hodí ke studeným předkrmům, jemným úpravám vepřového masa nebo k lehkým těstovinám.

Svatomartinské víno červené

Červené svatomartinské víno je mladé, lehké a mimořádně dobře pitelné. Vyrábí se nejčastěji z odrůd Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Nezraje v sudech – díky tomu si zachovává šťavnatost, ovocnost a hladké taniny. Poznáte ho podle:

• světlejší až rubínové barvy
• vůně připomínající třešně, švestky, rybíz
• sametové struktury bez těžkosti
• nízkého obsahu tříslovin
  

Toto víno se tradičně podává ke svatomartinské huse, ale výborně si rozumí i s jemně kořeněnými masy a paštikami.

Husa a svatomartinské víno - kombinace, na kterou se do restaurací dělají rezervace u týdny dopředu.

Kde koupit svatomartinské víno

Chcete-li si být jisti, že kupujete skutečně kvalitní svatomartinské víno, vybírejte přímo od vinařů nebo ve specializovaných vinotékách. Právě tam máte největší šanci narazit na poctivě vyrobené lahve, které prošly oficiálním schválením a odpovídají přísným kritériím značky „Svatomartinské“. Vyhýbejte se podezřele levným nabídkám v nespecializovaných prodejnách – ne každé víno prodávané v listopadu je skutečně svatomartinské v pravém slova smyslu. Sledujte etiketu a hledejte jezdce na bílém koni, který označuje oficiálně schválené víno.

Na co si dát pozor při výběru

Ne všechna vína prodávaná kolem 11. listopadu jsou skutečně svatomartinská. Někteří výrobci uvádějí mladá vína dříve, nebo je označují podobným způsobem (např. „Martinské“ apod.), což může mást.

Tipy k nákupu:

• Hledejte oficiální etiketu s logem „Svatomartinské“
• Zajímejte se o původ hroznů – ideálně z Moravy nebo z Čech
• U online prodejců volte ověřené e-shopy nebo přímo vinařství
• Nebojte se zkusit více variant – každá má svůj půvab

Párování svatomartinského vína s jídlem

Červené víno (Modrý Portugal, Svatovavřinecké):

✔️ Nejlepší volba k pečené huse s knedlíkem a zelím
✔️ Jemná kyselina a ovocnost vyvažují tučnější jídla
✔️ Lehká struktura, žádné třísloviny – nepřebíjí chuť jídla

Bílé víno (Müller Thurgau, Veltlínské červené rané):

✔️ Hodí se k lehčím jídlům – kuře, krůta, ryby, zeleninové koláče
✔️ Skvělé k dýňové polévce nebo kuřecímu ragú
✔️ Svěží kyselina zvýrazní jemné chutě

Růžové víno (klaret):

✔️ Ideální kompromis mezi bílým a červeným
✔️ Skvělé k vepřové panence, salátům s masem, asijské kuchyni
✔️ Ovocná chuť ladí se sladkými glazurami i jemným kořením

Tip: Svatomartinské víno je mladé, svěží a určené k okamžitému vychutnání. Párujte ho podle vlastní chuti a nebojte se experimentovat – jde především o radost z jídla a vína.

Tipy pro servírování a skladování

Aby si svatomartinské víno zachovalo svou svěžest a ovocný charakter, je důležité dodržet několik jednoduchých pravidel při servírování i skladování.

Ideální teplota podávání:

• Bílé a růžové svatomartinské víno:  Podávejte mírně vychlazené na 9–11 °C.
• Červené svatomartinské víno:  Servírujte lehce pod pokojovou teplotou – ideálně 13–15 °C, aby vynikla jeho ovocnost a lehkost.

Co s otevřenou lahví?

• Nejlépe chutná v den otevření.
• Pokud něco zbude, uzavřete a dejte do lednice. Spotřebujte ideálně do 24 hodin, zejména u bílého a růžového vína.

Jak víno skladovat?

• Lahve uchovávejte v chladu, mimo přímé světlo a teplotní výkyvy.
• Nepočítejte s archivací – svatomartinské víno je určené k rychlé spotřebě. Nejlépe chutná čerstvé, v období kolem svátku svatého Martina.
  

Svatomartinské víno si zaslouží pozornost

Svatomartinské víno je víc než jen symbol začátku vinařského roku – je to oslava české a moravské vinařské tradice, která v sobě spojuje řemeslo, radost i sezónní atmosféru. Každoročně 11. listopadu přináší první ochutnávku aktuálního ročníku a dává nám možnost zažít mladé víno ve své nejsvěžejší podobě.

Ať už sáhnete po bílém, růžovém nebo červeném, vždy získáte víno s jasně daným původem, ověřenou kvalitou a charakterem, který se hodí jak k podzimním pokrmům, tak ke společnému stolu. Když ho navíc pořídíte přímo od vinaře, nepijete jen víno – podporujete příběh, práci a krajinu, ze které pochází.

Nejčastější otázky a mýty kolem svatomartinského vína

Dá se svatomartinské víno archivovat?

Ne. Jde o mladé víno určené k rychlé spotřebě – nejlépe chutná během několika týdnů po uvedení na trh. Archivací ztrácí své aroma i svěžest.

Je svatomartinské víno sladké?

Ne nutně. Podmínky značky dovolují pouze vína suchá až polosuchá. Sladký dojem může vzbudit ovocitý charakter, nikoli zbytkový cukr.

Kolik alkoholu svatomartinská vína obsahují?

Většinou mezi 10,5 až 12 %. Díky tomu jsou lehká a dobře pitelná, vhodná i pro delší stolování.

Je „svatomartinské“ jen marketingový tah?

Rozhodně ne – každé víno musí projít odborným hodnocením a splnit přísné podmínky – od odrůdy přes původ hroznů až po chuťový profil.

Borůvky jsou víc než jen letní ovoce na koláč. Tyhle malé modré bobule v sobě ukrývají nečekaně silnou dávku zdraví, ať už jde o podporu mozku, srdce nebo trávení. Kromě toho skvěle chutnají, dají se pěstovat na zahradě i na balkoně – a v kuchyni s nimi můžete doslova kouzlit. V tomto článku zjistíte, jaký je rozdíl mezi kanadskou a lesní borůvkou, co říká věda o jejich účincích, kolik mají kalorií a proč se vyplatí jíst je pravidelně. A samozřejmě nesmí chybět osvědčené recepty: borůvkový koláč s drobenkou, knedlíky i muffiny.

Borůvka lesní, kanadská, indiánská… Která je která?

Borůvka není vždy jen ta malá lesní, co vám zašpiní prsty a jazyk. Naopak – na trhu dnes najdete různé druhy, které se liší nejen velikostí, ale i chutí, barvou dužiny nebo množstvím antioxidantů.

Lesní borůvky: klasika z českých hvozdů

Lesní borůvka (Vaccinium myrtillus) je tmavá, drobná a výrazně aromatická. Dužinu má stejně modrou jako slupku, což prozrazuje, že obsahuje obrovské množství antokyanů – látek, které pomáhají tělu bojovat s volnými radikály. Právě kvůli nim mají lesní borůvky výrazné účinky na zdraví, zejména v oblasti mozku, cév a imunity.

Kanadská borůvka: větší, sladší, zahradní

Kanadské borůvky (Vaccinium corymbosum) jsou větší, pěstují se běžně v zahradách i na farmách a mají světlejší dužinu. Přestože obsahují o něco méně antokyanů než jejich lesní sestry, stále jsou plné vitaminů, minerálů a vlákniny. Navíc díky své velikosti a sladké chuti skvěle vyniknou v koláčích nebo muffinech.

Kamčatská a indiánská borůvka: méně známé, ale silné

Kamčatská borůvka (známá také jako zimolez kamčatský) je odolná rostlina, jejíž podlouhlé modré plody dozrávají velmi brzy – často už v květnu. Její chuť je méně sladká, ale obsah účinných látek vysoký.

Indiánská borůvka není přesně definovaný botanický druh – často jde o komerční označení pro hybridy nebo příbuzné kanadské borůvky, vyšlechtěné kvůli vyšším výnosům a větší odolnosti. I tyto borůvky mohou nabídnout benefity srovnatelné s klasickými druhy.

Co všechno se v borůvkách ukrývá?

Možná vás překvapí, že borůvky obsahují víc než jen vitaminy. Jejich složení z nich dělá doslova malou výživovou laboratoř:

• Vitamin C podporuje imunitní systém a tvorbu kolagenu.
• Vitamin K je důležitý pro zdravé kosti a srážlivost krve.
• Mangan pomáhá chránit buňky a podílí se na tvorbě energie.
• Vláknina zlepšuje trávení a prodlužuje pocit sytosti.
• Antokyany a polyfenoly chrání před oxidačním stresem a záněty.
  

Podle Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) i mnoha dalších výzkumů jsou borůvky výjimečně bohaté na antioxidanty, zejména ve srovnání s jiným ovocem. Právě díky těmto látkám mají borůvky tak silné účinky na zdraví.

Kolik kalorií má hrst borůvek?

Pokud si hlídáte váhu nebo jen nechcete jíst zbytečné prázdné kalorie, borůvky jsou skvělou volbou:

• 100 g borůvek má zhruba 57 kcal
• Obsahují především vodu, přírodní cukry a vlákninu
• Neobsahují téměř žádný tuk ani bílkoviny
  

Díky nízké kalorické hodnotě a vysokému obsahu vody jsou borůvky ideální jako svačina, součást snídaně nebo zdravý dezert. A navíc – díky vláknině zasytí na delší dobu.

Výživové účinky, které vás překvapí

Borůvky nejsou jen zdravé – jsou doslova nutriční malý zázrak, který pomáhá při celé řadě civilizačních potíží. Od paměti, přes tlak až po imunitu. Tady je výběr těch nejzajímavějších účinků, které potvrzuje i moderní věda:

Ostrý mozek i ve stresu? Borůvky jako mentální posila

Borůvky obsahují specifické flavonoidy zvané antokyany, které pomáhají zlepšit paměť, rychlost uvažování a schopnost soustředit se. Vědecké studie, například publikované na PubMed Central (2024), dokazují, že pravidelná konzumace borůvek může pozitivně ovlivnit kognitivní funkce, a to nejen u seniorů, ale i u dětí nebo dospělých v náročném pracovním režimu. Antokyany zlepšují prokrvení mozku, čímž zajišťují lepší přísun kyslíku a živin. Zároveň chrání nervové buňky před oxidačním stresem, který jinak způsobuje úbytek paměti a duševní únavu.

Silné srdce, pružné cévy: prevence vysokého tlaku i infarktu

Zdravé srdce a cévy jsou klíčové pro dlouhověkost. A právě borůvky mají v této oblasti co nabídnout. Podle článku na CPZP.cz flavonoidy z borůvek:

• zlepšují elasticitu cévních stěn,
• snižují krevní tlak,
• pomáhají regulovat hladinu cholesterolu.
  

Konzumace borůvek tak může přispět k prevenci srdečního infarktu, mozkové mrtvice i aterosklerózy. Zajímavé je, že některé studie ukazují i přímý vliv na zpomalení procesu stárnutí cév, což je zásadní benefit zejména po čtyřicítce.

Zdravé oči i v pozdějším věku

Máte pocit, že se vám večer hůře čte nebo se oči rychle unaví u počítače? Borůvky se historicky používaly při zhoršeném vidění už ve válečných dobách – piloti RAF během 2. světové války jedli borůvkový džem pro lepší noční vidění. A něco na tom skutečně je. Borůvky totiž:

• zlepšují mikrocirkulaci v očích,
• chrání sítnici před degenerací způsobenou stárnutím nebo UV zářením,
• působí proti šedému zákalu a makulární degeneraci.
  

Nejedna studie již potvrdila, že právě vysoký obsah antokyanů je zodpovědný za zlepšení zrakové ostrosti i zpomalení degenerativních změn v oku.

Silná imunita bez doplňků stravy? Stačí hrst borůvek denně

Borůvky obsahují vitamin C, polyfenoly a další látky, které mají přirozeně antimikrobiální a antivirové účinky. Podporují tedy nejen běžnou imunitu, ale také zkracují dobu nachlazení a zvyšují odolnost vůči sezonním virům. Díky vysokému podílu vlákniny a antioxidantů navíc borůvky podporují zdravou střevní mikroflóru – která je úzce propojena s imunitním systémem. Čistá, zdravá střeva rovná se funkční imunita.

Pomocník pro diabetiky i štíhlou linii

Možná vás překvapí, že borůvky jsou doporučované i při cukrovce, protože

• mají nízký glykemický index,
• stabilizují hladinu cukru v krvi,
• zlepšují citlivost na inzulin.
  

Díky tomu jsou vhodné pro diabetiky i při redukčních dietách. A když k tomu připočítáme nízkou kalorickou hodnotu (57 kcal na 100 g), vysoký podíl vody a sytící vlákninu, dostáváme ideální potravinu i pro každého, kdo chce zhubnout – bez hladovění.

Protizánětlový efekt, který tělo ocení

Chronický zánět je tichý nepřítel – podílí se na rozvoji kardiovaskulárních onemocnění, autoimunitních poruch, ale i některých forem rakoviny. Borůvky obsahují celou řadu bioaktivních látek, které:

• tlumí zánětlivé procesy,
• chrání buňky před poškozením,
• podporují detoxikaci organismu.
  

Pravidelná konzumace tak může pomoci lidem trpícím bolestmi kloubů, chronickou únavou, autoimunitními problémy nebo syndromem dráždivého tračníku.

Ochutnej další naše tekuté poklady z lesa i zahrady

##PRODUCT-WIDGETS-38702##

Kanadské borůvky: zahradní superpotravina s jemnou chutí

Zatímco lesní borůvky zná každý z výletů do lesa, kanadské borůvky si získávají oblibu hlavně díky snadnému pěstování a skvělým výnosům. Ale nejsou jen větší a sladší – mají i překvapivě silné účinky na zdraví. Tyto borůvky pocházejí z druhu Vaccinium corymbosum a na rozdíl od lesních borůvek mají světlou dužinu, nižší kyselost a o něco méně antokyanů. Přesto však obsahují vysoké množství vitaminu C, vlákniny, manganu a dalších antioxidantů – zejména pterostilbenu, příbuzné látky resveratrolu, známé z červeného vína. Kanadské borůvky se proto doporučují jako prevence:

• vysokého cholesterolu,
  
• metabolického syndromu,
  
• obezity a vysokého krevního cukru.
  

Z hlediska pěstování mají ještě jednu výhodu – nejsou tak náchylné na sběr a otlak, a proto je snazší je uchovávat, mrazit a používat do koláčů či zavařenin.

Lesní vs. kanadské borůvky: co je zdravější?

 Zdravotně si obě varianty vedou výborně – lesní borůvky jsou silnější antioxidant, kanadské se lépe zpracovávají a uchovávají. Ideální je střídat je podle dostupnosti.

Nejlepší recepty z borůvek, které si zamilujete

Teď už víme, proč jsou borůvky tak výjimečné. Je čas je dostat na talíř! Tyhle recepty vám umožní využít jejich chuť naplno – ať už sáhnete po čerstvých lesních borůvkách nebo po těch kanadských ze zahrádky.

Borůvkový koláč s drobenkou: nadýchaný a šťavnatý

Ingredience:

• 250 g hladké mouky
  
• 100 g cukru krupice
  
• 120 g másla
  
• 2 vejce
  
• 1 prášek do pečiva
  
• 300–400 g borůvek (ideálně kanadských)
  
• špetka soli
  
• cukr vanilkový
  

Postup:

1. Oddělte třetinu mouky, másla a cukru a vytvořte drobenku.
   
2. Zbytek másla a cukru vyšlehejte, přidejte vejce, zbylou mouku s práškem do pečiva a vytvořte těsto.
   
3. Těsto rozetřete na plech, posypte borůvkami a nakonec drobenkou.
   
4. Pečte při 180 °C asi 35 minut.
   

Borůvkové muffiny: vláčné i druhý den

Ingredience (na 12 ks):

• 250 g polohrubé mouky
  
• 1 vejce
  
• 100 g cukru
  
• 80 ml oleje
  
• 200 ml kefíru nebo podmáslí
  
• 1 prášek do pečiva
  
• 200 g borůvek
  

Postup:

1. V míse smíchejte vejce, cukr, olej a kefír.
   
2. Přidejte mouku s práškem do pečiva a promíchejte.
   
3. Zlehka vmíchejte borůvky.
   
4. Těsto rozdělte do formiček a pečte při 180 °C cca 20 minut.

Borůvkové knedlíky jako od babičky

Ingredience:

• 500 g tvarohu
  
• 200 g hrubé mouky
  
• 1 vejce
  
• špetka soli
  
• 200–300 g borůvek
  
• cukr a máslo na posypání
  

Postup:

1. Z tvarohu, mouky, vejce a soli vypracujte měkké těsto.
   
2. Rozdělte ho na kousky, do každého vložte borůvky a vytvarujte knedlík.
   
3. Vařte ve vroucí osolené vodě cca 8 minut.
   
4. Podávejte s rozpuštěným máslem, cukrem a tvarohem.
   

Tvarohový borůvkový koláč: lehký, vláčný a voňavý

Když se spojí borůvky a tvaroh, vznikne dokonalá rovnováha mezi sladkostí a svěžestí. Tento koláč je ideální na léto – rychlý, lehký a vždy mizí ze stolu jako první.

Ingredience na těsto:

• 250 g polohrubé mouky
• 120 g másla
• 80 g cukru
• 1 vejce
• 1 lžička prášku do pečiva

Na náplň:

• 500 g měkkého tvarohu
  
• 2 vejce
  
• 100 g cukru
  
• 1 vanilkový cukr
  
• 250–300 g borůvek
  

Postup:

1. Z mouky, cukru, vejce, másla a prášku do pečiva připravte těsto, vtlačte ho do koláčové formy.
   
2. Smíchejte tvaroh, vejce, oba cukry a rozetřete na těsto.
   
3. Povrch hustě posypte borůvkami a jemně je zatlačte do krému.
   
4. Pečte na 175 °C asi 40 minut.

Letní borůvkové smoothie na imunitu i trávení

Hledáte rychlou a zdravou snídani nebo odpolední osvěžení? Vyzkoušejte borůvkové smoothie, které doplní energii, zasytí a navíc skvěle chutná.

Ingredience:

• 1 banán
  
• 1 hrst borůvek (čerstvé nebo mražené)
  
• 200 ml bílého jogurtu nebo rostlinné alternativy
  
• 1 lžička medu
  
• špetka skořice nebo pár lístků máty (volitelné)
  

Postup: Vše rozmixujte do hladkého nápoje a ihned podávejte. Pro osvěžující verzi přidejte led nebo použijte mražené borůvky.

Jak uchovat borůvky, aby neztratily sílu ani chuť

Sezona borůvek je krásná, ale krátká. Čerstvé borůvky vydrží v lednici jen pár dní a jsou náchylné k plísni i otlakům. Dobrá zpráva je, že existuje hned několik způsobů, jak si je uchovat na zimu – a přitom neztratit jejich cenné látky. Stačí vědět, jak na to.

Mražení: jednoduché, rychlé a univerzální

Mražené borůvky si uchovají až 90 % svých antioxidantů, pokud je správně připravíte. Kanadské borůvky jsou na mražení ideální – pevné, sladké a méně šťavnaté než lesní. Hodí se do smoothie, pečení i omáček.

Jak správně mrazit borůvky:

1. Neomývejte je, pokud jsou čisté – zabráníte tvorbě ledu.
   
2. Pokud jsou špinavé (např. lesní), opláchněte je a důkladně osušte.
   
3. Rozložte je v jedné vrstvě na plech a zamrazte jednotlivě.
   
4. Po několika hodinách přendejte do uzavíratelných sáčků nebo krabiček.
   

Tímto způsobem zabráníte slepení a borůvky si zachovají tvar i chuť. Skladujte je při teplotě -18 °C a spotřebujte ideálně do 10–12 měsíců.

Sušení: výborné do kaší, müsli i čaje

Sušené borůvky jsou koncentrovanou zásobárnou chuti i živin – ideální do zimních měsíců. Ať už máte sušičku, nebo troubu, postup je jednoduchý.

Jak na to:

1. Omyjte a pečlivě osušte borůvky.
   
2. Rozložte je na sušící síta nebo plech s pečicím papírem.
   
3. Sušte při 40–50 °C, klidně i 10–15 hodin (záleží na velikosti a obsahu vody).
   
4. Jsou hotové, když jsou vrásčité, ale stále měkké na skus.
   

Po usušení je skladujte v uzavřených sklenicích nebo plátěných pytlících na tmavém a suchém místě. Takto vydrží klidně i půl roku.

Zavařování a džemy: tradiční chuť s moderním twistem

Pokud milujete sladké, ale nechcete přijít o zdraví, zkuste lehce slazené borůvkové džemy nebo kompoty. Ideálně přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a pomůže s konzervací.

• Rozmačkejte 2 hrnky borůvek (čerstvých nebo mražených),
  
• přidejte 2 lžíce chia semínek a 1 lžíci medu nebo sirupu,
  
• nechte přes noc v lednici zhoustnout.
  

Výsledkem je čerstvý, nízkokalorický džem bez konzervantů, ideální na pečivo, do jogurtu nebo kaše.

Skladování čerstvých borůvek v lednici

Pokud si přinesete čerstvé borůvky z trhu nebo z lesa, postupujte následovně:

• Neomývejte je předem, vlhkost podporuje plíseň.
  
• Skladujte je v ploché nádobě, ideálně vyložené papírovou utěrkou, aby nasákla případnou vlhkost.
  
• Nádobu přikryjte jen lehce nebo použijte krabičku s otvory – borůvky potřebují dýchat.
  
• Spotřebujte do 2–4 dnů.
  

Chcete je uchovat o něco déle? Můžete je lehce poprášit cukrem a nechat v lednici – takto vydrží až týden.

Borůvky jsou malý zázrak s velkým účinkem

Ať už sáhnete po lesních nebo kanadských borůvkách, uděláte pro své tělo to nejlepší. Tyto drobné bobule jsou doslova nabité antioxidanty, vitaminy a dalšími látkami, které podporují zdraví mozku, srdce, zraku i imunity. Zároveň jsou lehce dostupné, chutné a nesmírně univerzální v kuchyni – od koláčů a smoothie až po sušené nebo mražené varianty. Borůvky skutečně prospívají zdraví – ať už si je dáte čerstvé, v džemu nebo jako součást teplého dezertu. Není divu, že se o nich mluví jako o jedné z nejvýznamnějších superpotravin mírného pásma.

Často kladené otázky

Jsou kanadské borůvky stejně zdravé jako lesní?

Ano, i když mají méně antokyanů, stále obsahují řadu cenných látek jako vitaminy C a K, vlákninu a pterostilben. Jsou výborné do pečení i mražení.

Kolik borůvek bych měl(a) sníst denně pro zdravotní účinek?

Doporučuje se hrst denně, tedy cca 100–150 g. Při pravidelné konzumaci se projevují pozitivní účinky na kognitivní funkce i srdce.

Mají borůvky nějaké vedlejší účinky?

Ve většině případů ne, ale u některých lidí může vyšší konzumace způsobit zažívací potíže kvůli vysokému obsahu vlákniny. Také mohou ovlivnit účinek léků na ředění krve kvůli obsahu vitaminu K.

Jsou borůvky vhodné při hubnutí?

Ano. Mají nízký obsah kalorií a vysoký podíl vody a vlákniny. Skvěle zasytí a jsou ideální jako zdravá svačina.

Jaký je rozdíl mezi kamčatskou a indiánskou borůvkou?

Kamčatská je zimolez, dozrává brzy a má spíše nakyslou chuť. Indiánská je komerční označení pro některé severoamerické hybridy, často sladší a vhodné k pěstování.

Víte, co má společného sklenka lahodného vína a gotický chrám? Obojí vás může hluboce dojmout – a právě v Kutné Hoře se tyto zážitky potkávají. Toto malebné město ve Středočeském kraji není jen perlou historické architektury a památkou UNESCO, ale také domovem výjimečných vinařství. Vinné sklepy Kutná Hora vás překvapí nejen kvalitou svých vín, ale i tím, jak citlivě propojují tradici, ekologii a kulturní dědictví.

Proč je Kutná Hora ideální destinací pro milovníky vína i historie

Na první pohled se může zdát, že Kutná Hora láká především svou slavnou historií – přeci jen, kdysi byla druhým nejvýznamnějším městem Českého království hned po Praze. Jenže právě bohatství a kulturní vliv tehdejší doby přály i rozvoji vinařství, které má v regionu tradici již od 12. století. A dnes se sem víno pomalu, ale jistě vrací – s moderní filozofií, důrazem na ekologii a nefalšovanou chutí místa.

Proč tedy spojit víno a Kutnou Horu?

• Blízkost Prahy – ideální na jednodenní výlet nebo víkend
• Unikátní vinařský terroir – podloží bohaté na minerály ovlivňuje charakter vína
• Propojení s památkami – víno si můžete vychutnat s výhledem na chrám sv. Barbory
• Kultura a zážitky – degustace, koncerty ve sklepích i víkendové slavnosti

Nejlepší vinařství v Kutné Hoře: Kam se vydat za autentickým zážitkem

Kutná Hora a její okolí dnes nabízí hned několik vinařství, která stojí za návštěvu. Ať už hledáte místo, kde ochutnáte přírodní vína bez chemie, nebo menší rodinné sklepy s duší, čeká vás příjemné překvapení. Vinné sklepy Kutná Hora nejsou masové atrakce – naopak, jde o komorní místa, kde víno vzniká s úctou k přírodě, historii i návštěvníkům.

Vinné sklepy Kutná Hora: Biodynamické víno se silným příběhem

Asi nejznámějším jménem na kutnohorské vinařské mapě je Vinařství Vinné sklepy Kutná Hora. Jako jediné vinařství v ČR, včetně Slovenska, vlastní prestižní certifikát biodynamického zemědělství DEMETER. Jejich přístup k výrobě vína je opravdu výjimečný. Nepoužívají umělá hnojiva, herbicidy ani chemii – víno vyrábějí v souladu s přírodními cykly podle principů biodynamiky.

Zajímavost? Jejich vinice se nachází v těsném sousedství chrámu sv. Barbory, a tak při ochutnávce místního Pinot Noir nebo Svatovavřineckého můžete obdivovat siluetu gotického skvostu.

Co zde zažijete:

• Prohlídku vinic a sklepů s výkladem
• Řízené degustace i neformální ochutnávky
• Místní specialitu – oranžová vína bez filtrace
• E-shop i možnost nákupu na místě

Rodinné vinařství Kocián: Víno s láskou k přírodě

Menší, ale o to srdečnější, je Vinařství Kocián, rodinný podnik, kde se víno dělá tak, jak se dědí z generace na generaci. Najdete ho pár kilometrů od centra Kutné Hory a kromě výtečného ryzlinku nebo růžového vína vás nadchne i klidná atmosféra, milí lidé a krásné prostředí. Je to ideální zastávka pro ty, kdo mají rádi osobní přístup a domácí pohostinnost.

Boutique vinařství Kutná Hora: Malá produkce, velké zážitky

Pokud vás láká něco netradičního, zkuste menší vinařství v Kutné Hoře a jejím okolí, která často pořádají víkendové degustace, pop-up akce nebo spolupracují s kutnohorskými restauracemi. Ať už se jedná o mikroprodukci nebo urban wine bar s lokální nabídkou, najdete tu autentické chutě i osobité zážitky.

Kam za dobrým jídlem: Restaurace, bistra a kavárny v Kutné Hoře

Víno a jídlo jdou ruku v ruce – a v Kutné Hoře to platí dvojnásob. Místní restaurace si dávají záležet na kvalitních surovinách, regionálních specialitách a samozřejmě na výběru vhodného vína. Ať už hledáte něco rustikálního, elegantního nebo nenápadný podnik, kde vaří srdcem, zaručeně si přijdete na své.

Tipy na restaurace, kavárny a bistra v Kutné Hoře

• Restaurace Dačický: Tradiční česká kuchyně v historickém prostředí s nabídkou tankového piva z místního pivovaru.
• V Ruthardce: Stylová restaurace s výhledem na chrám sv. Barbory, nabízející českou kuchyni a grilované speciality.
• Factory – Bistro Café Bar: Moderní bistro v centru města s domácími burgery, italskou pizzou a sezónními saláty.
• Restaurace U Havířů: Příjemné prostředí s nabídkou tradičních českých pokrmů, ideální pro rodinný oběd nebo klidnou večeři.
• Pho Ha Noi: Oblíbené vietnamské bistro s autentickými pokrmy jako pho, bun bo nam bo nebo závitky.
• Bistro Skleník – GASK: Kavárna a bistro v zahradách Galerie Středočeského kraje, ideální na kávu nebo lehký oběd s výhledem.
• Čtyři sestry: Rodinná restaurace s moderním interiérem, mezinárodní kuchyní a vegetariánskými i veganskými možnostmi.
• Kafírnictví: Malá, útulná kavárna s vynikající kávou, domácími koláči a příjemnou atmosférou – ideální na snídani nebo odpolední pauzu, během které si můžete pomalovat hrneček nebo květináč.

Památky a víno: Jak propojit historii s chutí

Jedním z hlavních kouzel Kutné Hory je možnost spojit objevování vína s objevováním historie. Zatímco ve většině vinařských oblastí si vychutnáte víno v přírodě nebo na vinici, zde jej můžete popíjet s výhledem na gotické věže, renesanční paláce nebo tajemné hřbitovní kaple. Málokteré místo v Česku nabízí tak unikátní propojení chutí, vůní a architektonických skvostů.

Chrám sv. Barbory – víno s výhledem na gotický skvost

Ikona města a jedna z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Chrám sv. Barbory je nejen architektonickým zázrakem, ale i symbolem bohatství, které Kutná Hora získala díky stříbru – a to částečně financovalo i rozvoj vinařství v okolí. Po návštěvě chrámu si můžete dát sklenku bílého nebo červeného vína na nedaleké vyhlídce pod Barborou, kde místní podniky často nabízejí ochutnávky s panoramatickým výhledem na vinice.

Kostnice Kutná Hora – tajemné místo nedaleko vinic

Jedna z nejznámějších památek v Sedlci u Kutné Hory – kostnice, kde je výzdoba tvořena z lidských kostí. Ač to může znít morbidně, místo má tichou, mystickou atmosféru a patří k nejnavštěvovanějším památkám v republice. Po prohlídce se vyplatí zajít do nedalekého vinařství Vinné sklepy Kutná Hora, které se nachází právě v Sedlci. Můžete si tak symbolicky vychutnat kontrast mezi pomíjivostí a trvalostí – mezi konečností života a trvalostí chuti vína.

Proč se Kutná Hora vyplatí každému milovníkovi vína

Kutná Hora je jedinečné místo, kde se setkává bohatá historie s moderním vinařstvím, gotická krása s chutí vína a kulturní zážitky s pohodou malého města. Ať už vás sem přivede chuť objevovat nové odrůdy, víkendový výlet z Prahy nebo touha poznat památky UNESCO trochu jinak, vinné sklepy Kutná Hora vás nezklamou. Během jediného dne můžete ochutnat vína přímo od vinaře, obdivovat majestátní chrám sv. Barbory, projít se historickým centrem a zakončit den sklenkou vína na vyhlídce. A pokud zůstáváte déle, otevře se vám celý svět kutnohorských zážitků – od kulturních večerů ve sklepech až po tiché ranní procházky vinicemi. Kutná Hora rozhodně není jen o historii – je to město, které se dá ochutnat.

Růžové víno okouzluje svou svěží chutí a jemně růžovou barvou. Jak ale vzniká tento oblíbený nápoj? V článku vám odhalíme proces výroby i rozdíly mezi jednotlivými druhy.

Proč je růžové víno tak populární?

Růžové víno se těší stále větší oblibě mezi milovníky vína po celém světě. Svěží chuť, jemná kyselinka a charakteristická růžová barva přitahují pozornost nejen v teplých letních dnech. Přestože mnozí růžové víno vnímají jako lehkou alternativu k červenému či bílému vínu, jeho výroba není o nic méně fascinující a náročná.

V tomto článku se podíváme na to, jak se růžové víno vyrábí, jaké metody při jeho produkci existují a jaké jsou nejčastější odrůdy. Zjistíme také, jak různé výrobní procesy ovlivňují výslednou chuť a barvu vína. Na závěr vám poradíme, jak růžové víno správně podávat a s čím ho kombinovat, aby co nejlépe vynikly jeho přednosti.

Co dělá růžové víno tak jedinečným?

Růžové víno je druh vína, který se svou barvou pohybuje na pomezí mezi bílým a červeným vínem. Odstíny růžového vína mohou variovat od jemně lososové až po sytě růžovou či světle červenou. Vzniká převážně z modrých hroznů, podobně jako červené víno, ale proces výroby se výrazně liší.

Na rozdíl od červeného vína, které získává barvu dlouhodobou macerací hroznových slupek s moštem, se růžové víno vyrábí s kratším kontaktem slupek s tekutinou. Díky tomu má růžové víno nejen světlejší barvu, ale také lehčí a svěžejší chuť.

Růžová vína mohou být suchá, polosuchá, polosladká nebo sladká. Velmi oblíbené jsou také růžová šumivá vína, která v sobě kombinují osvěžující bublinky s jemnou ovocnou chutí. Každý typ růžového vína má své specifické vlastnosti a hodí se k různým příležitostem či pokrmům.

Jaké odrůdy hroznů dávají vznik růžovému vínu?

Výběr správných odrůd hroznů je klíčovým krokem při výrobě růžového vína. Nejčastěji se používají modré odrůdy, které mají dostatečně silnou pigmentaci, ale zároveň nezanechávají víno příliš těžké. Mezi nejčastěji používané odrůdy patří:

• Grenache: Populární ve Francii a Španělsku, dodává vínu ovocný charakter a lehkost.
• Syrah: Intenzivní a kořeněné růžové víno, často s tmavší růžovou barvou.
• Pinot Noir: Elegantní a jemné víno s tóny malin a jahod.
• Zinfandel: Typický pro Kalifornii, přináší sladší, plné růžové víno.

Každá z těchto odrůd dává růžovému vínu jiný charakter, proto se často používají i jejich směsi pro dosažení vyvážené chuti.

Jak se vyrábí růžové víno? Tradiční a moderní metody

Výroba růžového vína může probíhat několika různými způsoby. Každá metoda přináší odlišný výsledek, pokud jde o barvu a chuť.

Přímé lisování

Při této metodě jsou modré hrozny ihned po sklizni lisovány. Kontakt slupek s moštem je minimální, což vede k jemné, světle růžové barvě vína. Tento postup se využívá především u svěžích a suchých růžových vín.

Krátká macerace

Hrozny se nechají několik hodin macerovat, aby se do moštu uvolnila růžová barva. Jakmile víno dosáhne požadovaného odstínu, slupky se oddělí a proces fermentace pokračuje bez nich. Výsledkem je růžové víno s výraznější ovocnou chutí.

Metoda saignée (krvácení)

Při této technice se část moštu odebírá z kádě, kde se vyrábí červené víno. Tento odebraný mošt je lehčí a růžovější. Metoda se používá pro intenzivnější růžová vína s výraznější chutí.

Typy růžového vína a jejich charakteristika

Růžová vína mohou být suchá, polosuchá, polosladká, sladká nebo šumivá. Každý typ má svou specifickou chuť a hodí se k jiným pokrmům a příležitostem. Pro lepší přehled uvádíme nejběžnější typy růžových vín:

• Suché růžové víno: Vyniká svěžestí a lehkostí, často s tóny jahod a malin.
• Polosuché růžové víno: Jemně nasládlé, hodí se k lehčím pokrmům.
• Polosladké růžové víno: Ideální k dezertům a ovocným salátům.
• Sladké růžové víno: Plné, ovocné a výrazně sladké, vhodné k dezertům.
• Šumivé růžové víno: Osvěžující a jemně perlivé, skvělé jako aperitiv nebo k oslavám.

Kapku jiná růžová vína

##PRODUCT-WIDGETS-37575##

Jak růžové víno správně podávat?

Růžové víno je ideální podávat vychlazené na teplotu mezi 8 až 12 °C, v závislosti na jeho typu. Lehčí a svěžejší růžová vína se podávají chladnější, zatímco plnější a sladší vína snesou mírně vyšší teplotu. Pro růžové víno jsou vhodné sklenice ve tvaru tulipánu, které zvýrazní jeho aroma a chuť.

K čemu růžové víno nejlépe kombinovat?

Růžové víno je velmi univerzální a skvěle se hodí k lehkým jídlům. Suchá růžová vína se dobře párují s grilovanou zeleninou, bílým masem nebo saláty. Polosladká a sladká růžová vína vyniknou vedle ovocných dezertů, sýrových talířů nebo lehkých koláčů. Šumivé růžové víno je skvělým aperitivem nebo osvěžením při oslavě.

Žádný mix bílého a červeného, ale skvělý společník nejen na léto

Růžové víno je oblíbené nejen pro svou charakteristickou barvu, ale především pro svou svěžest a rozmanitost chutí. Ať už preferujete suché, polosladké nebo šumivé růžové víno, vždy jde o nápoj, který dokáže příjemně osvěžit a zpestřit společenská setkání. Díky různým metodám výroby a pestré paletě odrůd se růžové víno stalo nepostradatelnou součástí moderní vinařské kultury. Vyzkoušejte různé druhy a objevte, který vám bude chutnat nejvíce!

Často kladené otázky o růžovém vínu

Jaká je ideální teplota pro podávání růžového vína?

Ideální teplota podávání růžového vína je mezi 8 až 12 °C. Lehčí vína podávejte chladnější, plnější a sladší mohou být o něco teplejší.

Je možné růžové víno archivovat?

Většina růžových vín je určena k rychlé spotřebě, ideálně do jednoho až dvou let od lahvování. Některé kvalitní druhy však mohou zrát i několik let.

Jaké sklenice jsou nejvhodnější pro růžové víno?

Pro růžové víno jsou ideální tulipánové sklenice, které zvýrazní jeho aroma a chuť.

Jaký je rozdíl mezi suchým a polosladkým růžovým vínem?

Suché růžové víno má nižší obsah zbytkového cukru a výraznější kyselinku, zatímco polosladké je jemnější a sladší.

Jak dlouho růžové víno vydrží po otevření?

Po otevření je nejlepší růžové víno spotřebovat do 2–3 dnů. Skladujte ho v chladničce s uzávěrem.